Obchodní centrum Lužiny
před 3 hodinami
✨ Přijďte s námi zažít kouzlo Vánoc! ✨Obchodní centrum Lužiny vás srdečně zve na slavnostní ROZSVÍCENÍ VÁNOČ...
Partneři zpravodajství
V posledních letech výrazně přibylo dětí, které trpí obezitou. Podle Státního zdravotnického ústavu se jejich počet za posledních dvacet let zdvojnásobil. I když se zdálo, že vrchol má Česká republika za sebou už v roce 2016, období covidu a s ním spojený lockdown se statistikou opět zahýbaly a počet dětí s obezitou stoupl na 16 procent.
Důvodů může být celá řada. Děti se tolik nehýbou, velkou část svého času tráví u počítače nebo televize, kde také jedí a mnohdy také zajídají nudu či špatnou náladu, aniž by měly hlad. „Možná to bude znít tvrdě, ale téměř za každým dítětem s obezitou stojí chování jeho rodičů. Přinejmenším v tom smyslu, že když začnou kilogramy přibývat, nijak to neřeší. Buď mají sami kilogramy navíc nebo to pro ně prostě není důležité,“ říká Iva Málková, psycholožka a zakladatelka organizace Stop obezitě (STOB). I přesto, že se tato organizace věnuje primárně dospělým, rozhodla se nově zaměřit také na děti.
Jedním z důvodů je, že s obezitou dětí se rodiče nemají kam obrátit. „Váhu a výšku dítěte sleduje pediatr, který by měl rodiče upozornit na rizika spojená s obezitou. Dál už to však obvykle nijak neřeší. V případě vážnějších případů pak dítě pošle k endokrinologovi. Pokud má takový problém dospělý, může jej lékař poslat k obezitologovi, děti však není kam posílat. Proto jsme vytvořili tyto kurzy, které jsou vlastně článkem mezi pediatrem a endokrinologem,” vysvětluje Iva Málková.
Právě pro tyto děti jsou určeny kurzy, které v řadě měst probíhají. Další se otevírají online, aby se k nim mohl připojit každý. Nejedná se však přímo o kurzy hubnutí, ale o zdravý životní styl. „Cílem není, aby shodily kilogramy, ale aby přestaly přibírat a začaly o jídle jinak uvažovat,“ říká Iva Málková. A o to jde nejvíce. Pokud dítě nežije zdravě a přejídá se, začnou se objevovat kila navíc. A není dobré čekat, až jich bude příliš. Nebezpečí případné obezity by si měli rodiče uvědomovat stále. „Už vlastně od okamžiku, kdy je ještě matka těhotná. Dítě do dvou let jí fyziologicky, ale pak už jej formuje prostředí,” dodává. A podle Jana Boženského z České obezitologické společnosti platí, že „kdo je obézní v dětství, většinou zůstává i v dospělosti“.
Kurzy, které probíhají online, by měly mít místo pro každé dítě. V případě, že se kurz naplní, se otevře nový. Koncipovány jsou pro děti od osmi do čtrnácti let a částečně se jich účastní i rodiče.
Pozor na babičky
„Dětem se věnujeme po stránce jak výživy, tak i pohybu a psychiky. Učíme je například, jak si nastavit správný jídelní a pohybový režim, které potraviny jsou vhodné a které je potřeba omezit, přičemž žádné potraviny nezakazujeme. Také je motivujeme k pohybu a společně k němu hledáme cestu. V oblasti psychiky se například snažíme rozluštit podněty, které vedou děti k přejídání či k nadměrné konzumaci sladkostí, a učíme je, jak jim nepodlehnout,“ popisuje pedagožka a lektorka Lenka Štěchová.
Jak to vypadá v praxi? Lektorky se snaží, aby byl kurz názorný, děti jen neposlouchaly fakta, ale aby si mohly vše vyzkoušet a osahat. Na vlastní oči tak například vidí, kolik kostek cukru je ve kterém nápoji. „Je to taková ta klasická ukázka, kdy vyskládáte před skleničku tolik kostek cukru, kolik jich je rozpuštěno uvnitř. Když se zeptáte, jestli by někdo tolik kostek snědl, nikdo se nepřihlásí. V nápoji jim to však divné nepřijde,“ popisuje Iva Málková.
Další praktickou zkušeností je asertivní odmítnutí. „Mnohdy děti ani vlastně nechtějí, ale dostávají se do situací, kdy jim dospělí ty sladkosti přímo vnucují a ony nechtějí odmítnout, aby neurazily. To jsou třeba všechny bonbóny a lízátka od babiček, které dostávají při každé návštěvě, ale které by si samy v obchodě nevybraly. Nebo to jsou drobné úplatky například u rozvedených rodičů. Stále bohužel přetrvává pocit, že sladkosti jsou něco dobrého a za odměnu. A to následně učíme děti,“ vysvětluje Iva Málková.
Špatně při tom není to, že vůbec nějaké sladkosti dostávají, ale že jich je vlastně neomezená zásoba a prarodiče často více než kvalitu řeší lákavé balení. A navíc jim jídlem prokazují lásku, což se mohou naučit dělat jiným způsobem.
Děti si pak na kurzech například samy sestavují jídlo, aby v něm byla třetina bílkovin, třetina sacharidů a třetina zeleniny. Samy se snaží vymyslet, čím nahradit části jídel, aby byly zdravější. A také si například zkouší, kolik jídla snědí, když se přitom koukají na televizi, a kolik, když jedí s rodiči u stolu a soustředí se na to, co jedí. Učí se uvědomovat si, co je provokuje k jídlu navíc, a reagovat na tyto spouštěče jinak než jezením.
Konečně na gauči?
Kámen úrazu však bývá právě u rodičů. Jsou to oni, kdo dává dětem příklad. A po náročném dni to prostě k večeři na gauči svádí. „Souvisí s tím i to, v jak velké zátěži dnes často rodiče jsou. Mnohdy pak mají sami kila navíc, tak to neřeší ani u dětí,“ popisuje Iva Málková.
Někteří vyznávají trend takzvané Body Positivity, který říká, že bychom měli mít rádi své tělo. Jenže v případě obezity nejde jen o vzhled. Souvisejí s ní nemoci, jako je například diabetes druhého typu, vysoký krevní tlak, nádorová onemocnění nebo nemoci pohybového aparátu.
Právě na kurzech se však ukazuje, že i když nadbytečná kila možná nevadí nám jako rodičům, děti je vnímají. „Na začátku si vždy povídáme o motivaci a na povrch vyplouvají různé důvody. Děti například říkají, že nemůžou dělat některé aktivity, mnohé věci jim nejdou. A také se jim smějí spolužáci. Bohužel stále přetrvává určitá stigmatizace, hanlivé spojení obezity se zápornými vlastnostmi, například s leností. Ukazuje se, že například ve školkách vadí dětem více lidé s obezitou než s postižením,“ popisuje zakladatelka STOBu Iva Málková.
A co když se snažíme, ale nejde to? „Já zkouším zařazovat do jídelníčku jak ovoce, tak zeleninu. Jenže syn to odmala odmítá. Dokonce to došlo tak daleko, že když byl ještě malinký, dávala jsem mu k snídani zmrzlinu s nakrájeným banánem, abych do něj dostala alespoň trochu banánu,“ říká Petra z Prahy.
Ještě horší situace pak přijde v pozdějším věku, kdy už na děti rodiče nemají takřka žádný vliv. „Vždy rozhoduje příklad rodičů. Jestli dítě vyrůstá s tím, že maminka o brokolici básní, ale tatínek u stolu prohlašuje, že není králík, aby jedl zeleninu, je to špatně,“ říká Iva Málková. V takovou chvíli opět nezbývá nic jiného, než jít příkladem a být velmi opatrný: „Nikdy nehodnotit, že je dítě tlusté či líné. Spíše bych se zaměřila na jeho chování. Například navrhnout, jestli nenahradit sladké limonády třeba vodou s citronem, která je zdravější. Nebo naplánovat nějakou aktivitu a vytáhnout je za sportem. Fungovat to však bude jen tehdy, když my budeme dělat totéž.“
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
