O výstavě Ahoj občani! o životě básníka s kytarou Karla Kryla jsme už psali.
Na výstavu jsme zašli také, i kvůli tomu, že právě na Praze 13 máme také přímo ve Stodůlkách od roku 2006 ulici Karla Kryla. I kdybyste se nevydali do centra Prahy k Domu U Zlatého prstenu do Muzea hlavního města Prahy na výstavu (je otevřena do dubna 2025), můžete zavzpomínat na jeho básně a písně procházkou na Praze 13 ulící Karla Kryla ve Stodůlkách nad Dalejským údolím a pustit si k tomu třeba několik archivních rozhovorů s Karlem Krylem (zajímavý článek s deseti archivními videi k tomu najdete na webu ART.CESKATELEVIZE.CZ).
Výstavu Ahoj občani! vřele doporučujeme, vhodná je i návštěva s dětmi, je pro ně připravena hra se šesti stanovišti. Také nás zaujala interakce návštěvníků s dílem Karla Kryla. Během výstavy si pomocí vytáčených analogových telefonů vyslechnete skladby a rozhlasové pořady, v prostoru připomínajícím příjemnou hospůdku se zaposloucháte do písní zpívajícího básníka.
Jako ilustrační fotku celého článku Vám nabízíme vzkazy na Zdi protestu, kam můžete po výstavě nalepit i svůj vzkaz.
V roce 2016 se o ulici Karla Kryla psalo ve STOPu (Stodůlecký posel) toto:
Předčasně zesnulý písničkář, básník a výtvarník má svou ulici v nové zástavbě na Velké Ohradě nad Dalejským údolím. Ulice vychází západním směrem z ulice Červeňanského a vstupuje do ulice Pařízkovy. Hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži v rodině knihtiskařů. Absolvent Keramické školy v Bechyni skládá už od počátku 60. let písničky, které se od r. 1966 hrají v rozhlase. Na jaře 1969 mu vychází první a nadlouho poslední česká deska Bratříčku, zavírej vrátka, jejíž titulní snímek vznikl údajně v noci 22. srpna 1968 jako spontánní reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V září 1969 emigruje do Spolkové republiky Německo. Koncertuje, pracuje jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Domů se vrací až v prosinci 1989, triumfálně vystupuje, ve vlasti mu vycházejí poprvé všechny jeho desky. Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce uveřejňuje první kritické písně, dává veřejně najevo své rozčarování z polistopadového politického i společenského vývoje a rozhodne se doma již nijak neangažovat. Umírá nečekaně v Mnichově na infarkt 3. března 1994 ve věku nedožitých 50 let. Je držitelem významných státních řádů, medailí, ale i ceny České Grammy. Jeho tvorbu reprezentuje na 134 písní, 32 alb, 27 publikací veršů a prózy, ale i linoryty, grafiky, kreslené vtipy, oleje a koláže. A písničkářská nesmrtelnost – z těch, co kdy hráli na kytaru, neznám snad nikoho, v jehož zpěvníku by chyběly písničky Karla Kryla. Jeho nedožité dvaasedmdesátiny si připomeneme 12. dubna. Na jeho počest jsou pojmenovány ulice ve Varnsdorfu, Příbrami, Novém Jičíně a Zelenči. Ulice v Praze 13 byla slavnostně pojmenována před deseti lety.
