Místní místním
před 7 hodinami
Podpořit, ne přehlížet. O potřebě systémového řešení bezdomovectví.
Konference k tématu se koná 19. prosin...
Partneři zpravodajství
Je začátek září a u Mumlavských vodopádů stojí dva kluci. Jeden osmák a druhý deváťák. Přiběhli z hotelu, kde jejich škola tráví adapťák. Spolu s další desítkou spolužáků si dali dobrovolnou rozcvičku a běželi až sem. Místo aby se otočili a běželi zpět, začnou se hecovat. Že do té vody neskočíš?! Tohle není příběh o šikaně ani o tragédii. Je to příběh o tom, jak se jedna pražská základka začala otužovat.
„To spojení otužování a školy jsme už měli v hlavě. Na konci školního roku jsme si s kolegy a kolegyněmi přeposílali článek odněkud ze Skandinávie o tom, jak se žáci tamní školy koupou v ledové vodě,“ vypráví ředitelka ZŠ Edisona Pavla Sadilová.
Když pak na adaptačním pobytu viděli, jak koupání v chladné vodě nadchlo jejich vlastní žáky, rozhodli se koupit káď a umožnit jim otužování přímo ve škole. I když úplný příklad si ze severské země nevzali. „Tam se snad do ledové vody dokonce hází děti i s taškou a oblečené. Prý jako prevence, kdyby někdy propadly ledem, aby věděly, co dělat. To zkoušet nebudeme, něco takového asi naši žáci v životě nevyužijí, další benefity otužování se jim ale hodit budou,“ popisuje ředitelka.
Kačenka jménem Filip
Na zahradě školy stojí nafukovací bazének. Vody je v něm tak do půli stehen a plave na něm žlutá kačenka. Jmenuje se Filip. Ta kačenka, ne bazének. A jak se tak pohupuje na vodě, naráží do stovek kostek ledu. Jako by nestačilo, že i samotná venkovní teplota klesla po předlouhém podzimu na zimní hodnoty a pro děti bude hrdinstvím se tu i jen svléknout.
„Jak jsme si říkali. Zhluboka nadechnout nosem a dlouze vydechnout pusou, jako byste dýchali do dlouhého tenkého brčka.“ U bazénu stojí v modrém tričku Jakub Chomát, akreditovaný instruktor Wim Hofovy metody, a do ledové vody právě lezou Dan a Hugo. Právě ti dva kluci od Mumlavy. Ani na chvíli nezaváhají a noří se až po krk do ledové vody. Soustředí se jen na sebe a prodýchávají ten příval stresu. Vteřiny plynou. Jakub Chomát jim pomáhá se zklidňovat a sleduje stopky. A zatímco vteřiny běží jako o závod, oni se ani nehnou. Minuta je pryč. Pomalu se začínají třást, ale sedí dál. Nezamrzli tam? „Tak, už jsou to dvě minuty, jde se ven,“ zavelí Jakub Chomát. Kluci si ještě ledovou vodou opláchnou obličej, jako by se chtěli ještě naposledy osvěžit a vylézají ven. Teď je čeká v těch mokrých plavkách kruhový trénink na zahřátí a pak teplý čaj ve škole.
Každý pátek do Kádě
Když tehdy, na začátku září, koupilo vedení školy káď a představilo svůj záměr rodičům, přihlásilo se zhruba dvacet dětí (ze sedmdesáti), že by měly o pravidelné koupele v chladné vodě zájem. Protože však nikdo z učitelů neměl dostatečné znalosti z oboru, rozhodli se pozvat akreditovaného instruktora, který by děti celým procesem provedl.
A ředitelka školy si vygooglila právě Jakuba Chomáta. Muže v modrém tričku, k němuž právě přicházejí dva prvňáčci v županech. Sedmiletá Julinka se stejně starým Tondou už za sebou mají protažení, aby se jim rozproudila krev a trochu nejistě si v chladném dni sundavají župany. Program otužování byl původně určen pro děti na druhém stupni, ale když se o tom dozvěděli rodiče některých prvňáčků, chtěli je také přihlásit. A tak se tu ocitli Julinka a Tonda. „To je ošklivý,“ říká Julinka, když uvidí kostky ledu. Ale neváhá a leze do bazénku. Vodu má nad kolena a statečně v ní stojí desítky vteřin. „Už chci ven,“ říká nakonec. „Super pokus, skvělé, že sis to dovolila,“ hodnotí Jakub a pomáhá jí z bazénku.
Trénink ve sprše
Takhle ledovou vodu ještě nikdo z dnešních otužilců nezkusil. I když se ve škole otužují každý pátek už od září, vždy se jednalo o vodu o teplotě nad dvanáct stupňů. „Začínali jsme postupně. Nejdřív na patnácti stupních, teď už jsme klesli na dvanáct,“ popisuje David Fišer. Je jedním ze dvou učitelů, který děti otužováním provází. Každý pátek si postupně vytahuje z hodiny žáky, kteří mají zájem, a chodí s nimi na zahradu ke kádi. Uvnitř mohou být maximálně pět minut. Voda se natáčí z kohoutku a odpoledne se zase vypouští.
„Zároveň u nás běží dvacetidenní výzva chladných sprch,“ ukazuje leták, který mají děti doma. Je v něm pět koleček na každý týden v měsíci. A kdo se doma na závěr sprchování osvěžil chladnou vodou, může si jedno odškrtnout. „Tím se mimo jiné připravují na naše studené koupele,“ popisuje David Fišer. A proč že je dnes ta změna, a v bazénku čekal dokonce i led? „Chtěl jsem jim jen ukázat, jak vypadá voda o čtyřech stupních Celsia, a že i v ní dokáží chvíli pobýt,“ říká Jakub Chomát.
Přesto, že je to dnes v takto ledové vodě poprvé, to nikdo nevzdal. Každý do bazénku vlezl, i když ne každý se dokázal ponořit po pás, nebo jako kluci až po krk. „Do toho nevlezu!“ vypískne šesťačka Johy, když uvidí hladinou pokrytou ledovými kostkami. „To si do hlavy nefixuj,“ reaguje Jakub a pomáhá Viky a Johy do bazénu. Holky se drží za ruce, zhluboka dýchají a adaptují se na ledovou vodu. A pak… si klekají. První Viky. „Ty to zvládneš, ty to dáš, já jsem to taky zvládla!“ povzbuzuje svou kamarádku, až se noří i Johy. Když jim pak Jakub řekne, že už jsou dvě minuty, začnou pískat a poskakovat v ledové vodě. „My to zvládly!“
Odměna pro nejlepší? Chybí
Vlastně ani neví, že jsou jedny z mála, kdo se zvládl potopit více než po pás. Statistiky se nevedou, nejlepší výsledky se nevyhlašují a největší odvážlivci žádnou odměnu nedostanou. Souvisí to se třemi hesly, které napsal Jakub Chomát při svém úvodním proslovu ve třídě na tabuli: Uvolňuj napětí – Volně dýchej – Nesoutěžíme. Každý je tu sám za sebe a překonává sám sebe a svou hlavu – ne spolužáka. Soutěžení se netoleruje ani při pravidelném pátečním otužování, kde pro něj navíc ani není prostor, protože sud je malý a vejde se do něj jen jeden člověk.
Holkám se v těle vyplavuje hormon serotonin a ony se cítí skvěle. Jdou si zacvičit, čeká je kruhový trénink s Davidem. Třicet vteřin skáčou, dalších třicet dřepují a tak dál. Konec je teprve, až když jim tělem začne proudit teplo. Když pak přijdou zpátky do školy na zázvorový čaj a sušenku, ovívají se rukou. „Najednou je mi takový vedro…“
Hlavní důvod, proč škola přistoupila k organizovanému otužování, není ani tak snížení nemocnosti či zvýšení imunity. Ani ty příjemné pocity sounáležitosti, které žáci právě teď zažívají. Paradoxně jsou to pocity přesně opačné. Heslo letošního roku jsou 3D – Disciplína, Důslednost, Diskomfort. Noření se do ledové vody je totiž více než cokoliv jiného především stres. Překonávání sebe sama a vyrovnávání se s nepříjemnou okolní situací. „Hlavním vzdělávacím cílem Edisony je Poznej sám sebe. Aby se člověk mohl poznat, musí vědět, kdo je, jak mu je, a tohle dokáže zažít pouze v situacích, kdy není v komfortu. Koneckonců ani učení není v oblasti našeho komfortu. Pro učení a hlavně učení se o sobě samém je pocit stresu a diskomfortu důležitý. Je úlohou všech průvodců, ať už v rodině, nebo ve škole, aby se dítě dostávalo do správné hladiny stresu. Myslíme si, že zdravá míra stresu a její zvládání je to nejdůležitější, co se dnešní děti mají ve škole učit,” vysvětluje ředitelka školy.
A není asi překvapením, že nejvíce jde dětem, které sportují.
Děti se pomalu scházejí zpět ve třídě. Dan už má v roce pracovní sešit na matematiku a doptává se ředitelky a zároveň učitelky matematiky Pavly Sadilové na jeden z příkladů z dnešního rána. Všechno se vrací do původních kolejí. Dnešek byl hodně speciální a nikdo z žáků zřejmě nezapomene na to, jak poprvé uviděl tu hromadu ledu v bazénku. Jak těžké bylo odložit župan nebo ručník. A jak ledová byla voda, když se jí dotkli špičkou palce u nohy. Nezapomenou, jak je napadlo, že by vycouvali. Že tam dnes lézt vůbec nemusí. Ale pak si řekli, že to zkusí a uvidí se. Že to třeba půjde. A zůstane v nich ten pocit, kdy si řekli, že to dají, i když jim ten hlas v hlavě našeptával, že ne. A dokázali to všichni. „Měl jsem příležitost dnes vidět spoustu práce s diskomfortem a byli jste skvělí. Všichni si zatleskejte,“ končí Jakub Chomát dnešní ledovou akci.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
