Místo konání | Praha 2, Karlovo náměstí (kostel sv. Ignáce a Kino MAT) |
Začátek | 24. 02. 2025, 15:00 |
Konec | 24. 02. 2025, 22:00 |
Odkaz | https://menetekel.cz/m/program-a-mapa/ |
V pondělí 24. února ude zahájen další ročník festivalu proti totalitě MENE TEKEL.
V 15 hodin proběhne vernisáž výstavy Překonej stěnu smrti v kostele sv. Ignáce a ve 20.30 v kině MAT můžete sledovat v české premiéře dokument Nejsem zlý člověk (scenář a režie Nadya Todorova, koprodukce Nukleon Frame, 2024). Příběh Kolyi, který se jako devatenáctiletý bulharský voják zúčastnil vpádu okupačních vojsk do Československa, je ukázkou toho, kdy je přesvědčení, vůle a síla člověka zlomena rozhodnutím velmoci. Film sleduje okupanta, který se vrací na území, jež kdysi obsadil, a dává mu šanci ukázat svou stranu příběhu. Film není o SSSR ani o Bulharsku, stejně tak není o Československu. Dobří a zlí jsme my — obyčejní lidé. Ti, kteří volí své vlády, rozhodují, čemu věřit, a kolik úsilí věnují hledání pravdy. Zúčastní se filmová delegace. Slavnostním večerem provází herečka Debora Štolbová.
Vstupenky je možné rezervovat na: info@menetekel.cz
O výstavě Překonej stěnu smrti (převzato z webu sdruzenipamet.cz)
Železná opona na západní a jižní hranici Československa se začala rodit po komunistickém převratu v únoru 1948. Byla určena k izolaci země od západního svobodného světa. Zpočátku nedokonalá hráz demokracii a svobodě se postupně stala opravdovou stěnou smrti.
Vedle východoněmecké hranice a berlínské zdi byla československá železná opona bezpochyby jedním z nejúčinnějších zařízení svého druhu. V druhé půlce padesátých let ji tvořily elektrické zátarasy se smrtícím napětím i minová pole. V sedmdesátých a osmdesátých letech se staly hrozbou samostatně útočící psi, kteří dokázali člověka zaživa roztrhat.
V době svého zániku zahrnovala opona:
- 300,6 kilometrů drátěného plotu,
- 590,8 kilometrů speciální příhraniční silnice,
- 49 podzemních bunkrů,
- 314 pozorovacích věží, z toho 49 ze dřeva, 265 z kovu,
- 26 pozorovatelen vzdušného provozu,
- 64 pozorovacích stanovišť,
- 47 ubikací pro příhraniční jednotky.
Po pádu komunismu se počítaly ale i oběti. Na železné oponě zemřelo celkem 450 lidí, převážně uprchlíků. Mezi nimi jsou však i obyčejní turisté, či oběti nešťastných náhod. Na stěnu smrti však paradoxně nejvíc doplatili ti, kteří ji měli střežit — pohraničníci. Za čtyřicet let existence železné opony jich zemřelo 654, většinou při nehodách. Z toho sebevraždou 236, při střetu s tzv. narušiteli 10.
Železná opona však nebyla jen místem umírání, stala se symbolem rozděleného světa. Byla místem i odvahy a hrdinství. Stovky, tisíce lidí nasazovaly své životy, aby se dostaly do svobodného světa a jejich děti mohly začít žít normální život. Stovky, tisíce lidí také železnou oponu díky své odvaze překonaly. Ukázalo se, že žádná hráz nedokáže zastavit touhu po svobodě. To je nejdůležitější odkaz historie železné opony.