Sobota 23. prosince 2023 bude v České republice vyhlášena dnem státního smutku na památku obětí bezprecedentního útoku střelce na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Nejpozději v tento den budou na znamení smutku státní vlajky na úředních a veřejných budovách vyvěšeny na půl žerdi nebo stožáru. Současně vláda vyzývá všechny občany České republiky, aby v den státního smutku 23. prosince ve 12 hodin uctili památku obětí minutou ticha. Ve 12 hodin se mají také rozeznít zvony v celé České republice. (zdroj [1])
Doporučení z měst, kde už k podobnému činu došlo: Nesdílet a nešířit atentátníkem vytvořené materiály; nesdílet jeho jméno, aby nebyl následován (jako je například často odkazováno na jednoho šíleného střelce z Norska); nezveřejňovat záznamy z bezpečnostních kamer pro udržení důstojnosti obětí. Nechat rekonstruovat všechno policii, žádné spekulace na internetu. Neinterpretovat, věnovat se obětem a sdílet jejich jména. Historie si má pamatovat je, nikoli útočníka. (zdroj [2])
Pro všechny, kteří jsou situací zasaženi přímo i nepřímo. Pro všechny, kterých se události posledních hodin dotkly natolik, že potřebují odbornou podporu. Pro všechny, kdo u střelby zasahovali, protože ani na ty nesmíme zapomínat. (zdroj [3])
A jak komunikovat s dětmi o tom, co se stalo? (pro učitele i rodiče) (zdroj [4])
Psychoterapeutka doporučuje následující:
- Na začátek bych se zeptala, co vlastně děti o situaci vědí anebo si o ní myslí. Tím se lépe zorientujete v tom, co by děti vlastně potřebovaly.
- Nevystavujte děti zbytečně záběrům, fotografiím a podrobnostem.
- Důležité je, abyste sami zůstali klidní, ne vyloženě bezemoční, ale klidní.
- Ujistěte děti, že jsou v bezpečí.
- V takových situacích dětem (i dospělým) hodně pomáhá, když mohou něco "udělat", i kdyby to bylo jen zapálit svíčku, udělat minutu ticha apod.
- Můžete nechat děti navrhnout, co by mohly v téhle situaci udělat, aby se cítily lépe.
- Dala bych pozor na řeči typu, že střelec byl "zrůda" apod. Pokud by to padlo, okomentovala bych to "je normální cítit v takové situaci vztek".
- Nemusíte mít na všechno odpověď. Je legitimní říct "nevím, také tomu nerozumím a je mi z toho smutno".
- Pokud si děti budou dělat z události legraci, je to normální zvládací mechanismus, neznamená to, že jsou bezcitné. Dá se na to reagovat např.: "Když se stane něco tak strašného, může se stát, že si nevíme rady s pocity, které to vyvolá, a tak si začneme dělat legraci, abychom ty nepříjemné pocity zahnali. To je pochopitelné, není to ale citlivé vůči těm, kteří zemřeli a jejich blízkým. Napadá tě jiný způsob, jak byste mohl tyhle těžké pocity zvládnout?"
Zdroje: