redakce-PN
před 11 hodinami
Legendární písničkář Karel Kryl ožívá na výstavě „Ahoj občani!“ od 17. listopadu 2024 v domě U Zlatého prstenu...
Partneři zpravodajství
Převzaté texty z ČT EDU, kde najdete pracovní listy pro středoškoláky a další materiály k tématu.
Od tragického činu a smrti Jana Palacha uplyne letos už 55 let. Jméno studenta, který se rozhodl vyburcovat národ prostřednictvím vlastního utrpení, však prachem nezapadalo ani trochu. Památku Pochodně č. 1, jak se v dopise na rozloučenou Jan Palach podepsal, si připomínáme i dnes s pocity, které se dotýkají samotného jádra naší lidskosti. Cítíme obdiv k jeho hrdinství, zoufalství nad vpravdě mučednickou smrtí dvacetiletého člověka i úctu k jeho oběti pro osud národa, který mu byl dražší než jeho vlastní život.
„Zapálil jsem se sám, jako to dělají buddhisté ve Vietnamu, na protest proti všemu, co se tady děje, proti nesvobodě slova, tisku a všeho ostatního. Říkejte to všem,“ šeptal ztěžka popálenými ústy, když jej 16. ledna 1969 po čtvrté odpolední přijímali na klinice popálenin.
Čin, kterým chtěl Palach povzbudit národ k jednotě a vyburcovat k odporu proti režimu, otřásl nejen celým Československem. Jeho pohřeb prožíval celý národ a proměnil se vlastně v masový protest proti pokračující okupaci. Přestože se režim snažil, aby bylo Palachovo jméno zapomenuto, a nerozpakoval se kvůli tomu ani přestěhovat jeho hrob, nikdy se mu to nepodařilo. Jan Palach se stal symbolem útlaku a nadějí svobody, jiskrou v temnotách. Dvacáté výročí jeho smrti v roce 1989 vstoupilo do dějin jako palachiáda. Pět dní trvající občanské nepokoje, největší a nejsilnější od samotného Palachova činu, se staly signálem, že se konec režimu nevyhnutelně blíží.
S naším námětem se seznámíte se všemi okolnostmi, mýty, fámami a událostmi, které s „akcí“, jak sám Jan Palach své sebeupálení nazýval, souvisejí, a v pracovním listu si ověříte, jak moc jste jim porozuměli.
Ilustrační obrázek COMMONS WIKIMEDIA
