Jako podmínku pro to, aby školství nebylo prioritou pouze na papíře, by jeho ministr či ministryně měli mít po dobu svého mandátu dítě školou povinné, shodli se diskutující v podcastu Chyba systému.

Proč naše školství stagnuje a děti to ve školách s postupujícím věkem čím dál tím méně baví? Na to se ptali redaktoři pořadu Bilance (ČT). „Velkým problémem je i to, že rodiče jsou spokojeni s tím, jak to ve škole vypadá. Přežil jsem to já, přežije to i moje dítě. Nedokážeme si představit, že by to mohlo být nějak jinak,” okomentoval Zdeněk Slejška (Eduzměna) jeden z faktorů, které podle něj hrají roli v pomalé proměně školství. Co školám pomáhá a co potřebují ke svému rozvoji? O tom mluvil v podcastu Chyba systému (ČRo Plus). O kondici českého školství hovořil s Janem Burdou v pořadu Noční mikrofórum (ČRo) Miroslav Hřebecký (EDUin). A co konkrétně můžeme očekávat za změny v následujícím školním roce, popsala v rozhovoru pro Lidové noviny Lucie Slejšková (EDUin). Jak to vypadá s procesem přípravy rozpočtu a jak přesvědčuje své vládní kolegy, aby se v resortu školství tak razantně neškrtalo, vysvětloval Martinu Veselovskému v pořadu DVTV ministr školství Mikuláš Bek. 

Kraje hledají možnosti, jak navýšit kapacity pro nadcházející silné ročníky budoucích středoškoláků. Jen navýšení kapacit ale situaci kolem přijímaček nevyřeší.

Především Praha, ale i některé další kraje se snaží řešit nedostatek míst na všeobecných vzdělávacích oborech středních škol. „Napříč školami jsme se dohodli, že navýší kapacity. Budeme se s řediteli také bavit ještě o možných přístavbách i do dalších let, protože demografická křivka v Česku klesá, ale v Praze a středních Čechách ne,“ popisuje pražský radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) (Seznam Zprávy). Navýšení kapacit a digitalizace přijímacího procesu jsou jenom jedny z potřebných kroků, myslí si Tomáš Feřtek a v komentáři pro Respekt navrhuje také zrušení povinné váhy jednotných testů v přijímacím řízení a větší pravomoc do rukou ředitelů a ředitelek středních škol.

Mění se jen ty školy, které chtějí, ty ostatní klidně zůstanou v minulém století, říká Hana Vellánová

Osobnost ředitele má zásadní vliv na to, jak učitelé přemýšlejí i jak se chovají, říká bývalá ředitelka a spoluzakladatelka Trvalé obnovy školy (TOŠ) Hana Vellánová. A na otázku, na které straně stojí v současné debatě o tom, zda učitel má mít svobodu volit si své metody výuky, odpovídá: „Je to zapeklitá věc, ale za školu a její vývoj má odpovědnost ředitel, a z toho je třeba vycházet.“

Hana Vellánová (c) Alice Hrubá

Když jsem se kolegy Hřebeckého ptala, proč vás EDUin loni uvedl do své Auly slávy, kterou vyhlašuje v rámci ceny EDUína, jako příklad vaší mimořádné celoživotní činorodosti zmínil, že jste na své škole už kdysi dávno zorganizovala výstavu učebnic. To mě zaujalo, můžete mi o tom něco říct?

To je opravdu dávná historie. Po revoluci jsem se stala zástupkyní ředitele v Sezimově Ústí. Tehdy, zkraje devadesátých let, se vedení škol volilo! Sbor si vybral dva lidi, kolegu jako ředitele a mě, abych mu dělala zástupkyni. Školu jsme převzali na jaře 1990. Učitelé byli nejdřív strašně rádi, že máme svobodu, věci se rychle rozvolňovaly, ale pak začala mimo jiné přicházet hromada nabídek na různé učebnice a oni z toho byli najednou nešťastní. Nedalo se v tom vyznat. A mě tehdy napadlo, že bychom si na škole mohli zřídit vzorkovnu učebnic, to by nám umožnilo si je prohlédnout, porovnat je. Obvolala jsem všechna nakladatelství, zorganizovala dvoudenní výstavu a dohodla se s vystavovateli, že nám vzorky potom nechají. Výhodné to bylo pro obě strany.  

Kde začíná a končí svoboda učitele

Když mluvíme o učebnicích, tak se zeptám: jsou podle vás důležité? Jak se to prezentuje u nás, tak to skoro vypadá, že správný učitel učebnici nepoužívá. V dobrých vzdělávacích systémech mají učitelé ale k dispozici výborné učebnice, které jim zásadně pomáhají držet se cílů vzdělávání.

Učebnice je pomůcka, ale není to dogma. Já jsem učila přírodopis a v kabinetě jsme měli různé druhy učebnic, vybírala jsem si z nich, co se mi líbilo. I děti měly na výběr, z jaké učebnice se chtějí dané téma naučit. V řadě škol ale učebnice a pracovní sešit funguje bohužel tak, že když je vše dobře vyplněno, znamená to, že je dobře naučeno. To je ovšem omyl. Když si učitel plánuje, co bude učit, neměl by jít po kapitolách učebnice, měl by si říct, co děti mají umět, a pak si k tomu hledat vhodnou učebnici. Nebo jich může mít i víc. Pokud se někdo učebnicím vyhýbá, protože má jasnou představu, co a jak chce učit, a umí si pro to najít další pomůcky, rozumím tomu a respektuji to. Někdy mám ale pocit, že naše školství jde ode zdi ke zdi. Místo toho, abychom našli zlatou střední cestu.

Hodně se teď diskutovalo o tom, zda by učitel měl mít svobodu volit si své metody výuky. Nový návrh zákona posiluje pravomoci ředitelů na úkor těch učitelských. Jak se k tomu jako bývalá ředitelka stavíte?

Je to dvousečná zbraň. O co jde: do školského zákona se před pár lety dostala věta, která říká že „pedagogičtí pracovníci mají při výkonu své pedagogické činnosti právo na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání“. Ta věta měla zaručovat učiteli, který učí v „rákoskové“ škole, kde ředitel brání změnám a vývoji, určitou svobodu. Na druhou stranu, když měl ředitel snahu vést svůj sbor, aby používal moderní postupy ve výuce, a učitel ho nechce následovat, může ukázat prstem na tuto větu, která stvrzuje jeho právo učit tak, jak chce on, ne jak chce ředitel. Teď z iniciativy jednoho poslance tato věta vypadla, a i se všemi riziky, které to s sebou nese, si myslím, že je lepší, když tam není. Zodpovědnost za školu a její vývoj má ředitel, z toho je třeba vycházet.

Celý rozhovor s Hanou Vellánovou čtěte na webu eduin.cz.

Rozhovor vznikl jako součást série rozhovorů s osobnostmi vzdělávání, které byly uvedeny do Auly slávy ceny EDUína za svůj celoživotní přínos v oblasti vzdělávání. Přečtete si bilanční rozhovory i s dalšími laureáty, kterými jsou: Jana Nováčková, Jana Hrubá, Ondřej Hausenblas, Daniel Münich, Milan Appel.