Sousedé.cz
před 47 minutami
Parkujete své auto ve veřejné, respektive sdílené garáži bytového domu? Pak už jste možná někdy přemýšleli nad...
Partneři zpravodajství
Do přijímacích zkoušek na střední školy zbývá posledních pár dnů a nervozita stoupá. Jak přežít aspoň v relativní psychické pohodě ten poslední týden? A vyplatí se šprtat do poslední chvíle? „Kdo nezačal na podzim, už to teď neurve,” říká Robin Řežábek, který přes internet připravuje uchazeče na přijímací zkoušky. „Ještě i teď se ale něco zachránit dá.”
Už za týden vypuknou přijímačky na střední školy. Co se teď ještě dá udělat pro úspěch?
Je mi jasné, že teď jsou uchazeči ve velkém stresu. Někdo se víc bojí a jiný se zase skoro až těší, že to bude mít konečně za sebou. A mnoho studentů teď žije v představě, že se musí učit spoustu hodin denně, protože teď na poslední chvíli doženou všechno, co se nenaučili během podzimu a zimy, a prostě to teď v posledních dnech „urvou”. Jenže to je to nejhorší, co můžou udělat, protože teď už to prostě „urvat” nejde. Ti, co se začali připravovat průběžně už na podzim, mají samozřejmě výhodu.
Takže už se nedá dělat vůbec nic?
Jasně, že dá. Doporučil bych určitě učit se třeba maximálně hodinu nebo hodinu a půl denně, protože ta záměrná pozornost přece jenom u patnáctiletého teenagera je nižší než u dospělých. Drtit to teď osm hodin denně je nesmysl. Naopak aspoň osm hodin denně je potřeba věnovat spánku. Nejhorší je teď chodit spát třeba ve tři ráno a pak brzy vstát s pocitem, že to nějak zvládnu a hodně se toho naučím. Prostě k tomu přistupovat nějak rozumně.
Pár let už uchazeče o střední školy doučujete. Vnímáte, že by byli čím dál lépe připravení? Hodně se teď mluví o tom, že míst na maturitních oborech zejména v Praze a okolí není dost?
Myslím, že připravenost je spíš daná individuální vyspělostí každého studenta. Ty podklady jsou dostupné, všichni vědí, co v přijímačkách je, co je potřeba se naučit. Stejně je to nakonec ale o tom, jestli se to dítě chce připravovat, nebo nechce. Vím, že v Praze je to v něčem těžší, ale i u nás v Českých Budějovicích je nával. Nicméně ty počty vycházejí pořád stejně: na běžné gymnázium musí mít uchazeč nějakých 80 bodů, na ostatní školy padesát, v Praze asi víc. Nicméně hlavní věc je ta, že nejsou všichni deváťáci stejní. Mám tady patnáctileté, kteří to mají v hlavě srovnané a vědí, proč a kam se hlásí, a pak tady mám takové, kteří by třeba spíš radši hráli vrcholově fotbal a mají o budoucnosti jen mlhavé představy. A s těmi je to pochopitelně těžší.
Co dělá uchazečům podle vaší zkušenosti největší problémy v testech z matematiky?
Chyby z nepozornosti. Znaménka + a -, jestli si dobře opsali příklad, jestli zkrátili zlomek na základní tvar. To jsou nejčastější chyby, které ve výsledku můžou uchazeče připravit třeba o dvanáct bodů, a to je strašně moc! Mnohdy jim ani nedochází, jak velký průšvih to je. Počítáme příklad a oni mi řeknou, že výsledek je -64, jenže je to 64, bez minusu. A oni krčí rameny a slyším „aha, no jo vlastně“. Jenomže za takovou chybu už mají nula bodů, a to si musejí uvědomit. Takže já říkám, aby si dvakrát přečetli zadání a dvakrát prošli každý výpočet, aby mohli věřit svojí hlavě.
A co „oblíbené” slovní úlohy?
Zejména takové ty logické úlohy jsou pro děti těžké. Je náročné si najít ten první krok. Jakmile hned nevidí postup, tak začnou stresovat, plašit, vršit chyby. Ale je potřeba říct, že ty testy nejsou udělané tak, že by v případě běžných středních škol logické úlohy rozhodovaly. Většina úloh je zaměřená na konkrétní látku, tedy na Pythagorovu větu, obsahy a objemy těles, procenta nebo zlomky. Je možné získat třeba 38 bodů z padesáti, aniž by měli spočítané logické slovní úlohy. Takže když to shrnu, má velký smysl drilovat základní postupy, protože z toho většina úloh vychází.
A co je pro uchazeče podle vás nejtěžší v češtině?
Práce s textem. Gramatika – třeba že ve slově tamější píšeme “e s háčkem” – se dá nějak naučit. Ale problém je soustředění, a já to chápu, v patnácti letech jsem nebyl jiný. Jenže bohužel z toho potom plynou chyby. Ty texty jsou dlouhé a oni je musejí přečíst, pochopit, něco v nich najít… A obecně je vidět, že dnes děti nejsou tolik zvyklé číst, mají menší nebo spíš jinou slovní zásobu, takže jim i tohle dělá problémy.
Letošním deváťákům už to asi nepomůže, ale těm, co budou dělat přijímačky příští rok, byste tedy poradil hodně číst?
Určitě bych jim poradil připravovat se od září, protože už je všeobecně známé, co v těch testech bude, Cermat to moc nemění. Vždycky je to tak, že 20 až 25 bodů je čistá gramatika a potom cca 25 bodů je z práce s textem. Naučit se gramatiku, když začnu v září, není problém. Když budou pravidelně opakovat, dělat testy, tak si to nakonec sedne a i ta čeština se dá napsat.
Co dělat nebo nedělat poslední den před testy?
Samozřejmě děti plaší. Volají a píšou, že je bolí břicho, že to nezvládnou a podobně. Je to jasné, ale brzy to budou mít za sebou! Takže já radím: rozhodně se dobře najíst, i když nemám úplně hlad, a dopřát tělu sacharidy, ať má mozek z čeho brát. Jít brzo spát, protože když se nevyspí, tak přijde únava a pak možná i „okno”, a to k úspěchu nepřispívá. A už se moc neučit, jen si projít pár poznámek, co někde mají, a nechat to už osudu.
A co nějaké tipy pro ten moment, kdy už mají testy před sebou?
Můj návod pro matematiku zní: zaměřte se nejdřív na cvičení 1 – 5 a potom na úlohy s procenty. V matematice můžete získat 21 bodů za opravdu krátký čas, pokud velmi dobře umíte zlomky, desetinná čísla, výrazy, rovnice a procenta. V tu chvíli máte půlku testu do 25 minut hotovou, a ve zbytku času se můžete soustředit na to, abyste někde nasbírali další body. Když se vám povede Pythagorova věta, úhly… tak ten výsledek může na běžnou střední školu stačit.
A v češtině radím začínat gramatikou. Takové ty úlohy, kde mají doplňovat slova v nějakém tvaru a podobně, lze mít během dvaceti minut hotové a pak se soustředit na práci s textem.
Deváťáci letos píšou testy v pátek a v pondělí. Pomůže jim nějak ten volný víkend?
Za mě ohromně a je to od Cermatu skvělý tah, i když ne všichni uchazeči jsou teď z toho nadšení. Podle mě jim to dá prostor a možnost pro sebereflexi. Mají celou sobotu a neděli na to, aby zpracovali, jak se jim to v pátek povedlo nebo nepovedlo, protože většinou už ten den odpoledne se objeví na internetu správné řešení. Hlavně spousta z nich neumí ze sebe ve stresu vydat to nejlepší, takže si myslím, že se přes ten volný víkend budou mít šanci uklidnit a odpočinout si. Já to tedy hodnotím pozitivně.
Robin Řežábek pochází z rodiny učitelů a psychologů, ale sám učit nikdy nechtěl. Přes dobrovolnictví v dětském domově a doučování tamních dětí si však k učení druhých našel svou vlastní cestu a začala se mu tato práce líbit. Má instagramový profil s_robinem, aktivní je i na YouTube a Twitch.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
