Tehdy 75 Afričanů, z nich většina náležela ke kmeni Igbo, bylo prodáno Johnu Couperovi a Thomasi Spaldingovi. Není náhodou, že pořizovali především příslušníky kmene Igbo, byli totiž považováni za pracovité a velmi hrdé na svou práci. Couper a Spalding je koupili pro práci na plantážích v americké Georgii.

Když se loď s otroky po tříměsíční plavbě blížila k pobřeží Georgie, Afričané se vzbouřili. Zabili kapitána i některé členy posádky a zmocnili se lodi, která uvízla na mělčině u ústí řeky Dunbar Creek. Podle vyprávění na ně na souši čekali další věznitelé, a tak Igbové, stále spoutáni řetězy, vstoupili do vod Atlantického oceánu. Zvolili si tak raději důstojnou smrt než život v otroctví. Jak kráčeli do vody, údajně zpívali: „Z duchů vod pocházíme a vodní duchové nás navrátí domů.“

Nevíme, kolik lidí tehdy utonulo a kolik jich bylo zajato, ale podle dokumentů Coastal Georgia Historical Society bylo nalezeno 10 až 12 těl Igbů a tří bílých únosců v Dunbar Creek. Vzpoura a následné dobrovolné utonutí afrických Igbů jsou důležitou součástí afroamerického folklóru. Jejich odvaha inspirovala mnoho uměleckých děl včetně filmů a knih. Dala vzniknout také legendě o létajícím Afričanovi. Ta praví, že někteří z Igbů zpět do Afriky odletěli. Na hrdinství Igbů vzpomíná ve své písni Love Drought Beyoncé, létajícím Afričanem se inspiroval také Toni Morrison při psaní románu Song of Solomon z roku 1977. Hlavní hrdina Milkman Dead v něm skáče z virginského útesu a odlétá pryč. Je otázkou výkladu, zda spáchal sebevraždu či odletěl. Příběh odvážných Igbů vypráví film They Chose The Sea Nnamdiho Kanagy, který je potomek Igbů přivezených do Spojených států.

Jejich příběh je dodnes zdrojem hrdosti i odporu afroamerické komunity ve Spojených státech.