Vedení fakulty režiséra oslovilo se záměrem ukázat, že moderní lékařské vzdělávání zahrnuje mnohem víc než memorování z učebnic. Důležitou roli v něm hraje i simulace a praktický nácvik reálných situací. A ty mohou být velmi realistické, dramatické a emočně náročné. 

Žádné teoretické přednášky totiž budoucí lékaře a lékařky nepřipraví na to, jak pacientovi sdělit špatnou zprávu či jak ho uklidnit před podáním anestezie na operačním sále. Nebo jak si poradit, když na pohotovost přiběhne zoufalá matka s kolabujícím dítětem, z níž se zdravotníkům jen těžko daří dostat základní vstupní informace o tom, co se vlastně stalo. 

„Ten prožitek je nenahraditelný (…) Emoce jsou při něm velmi reálné. Je to tíživé, člověk se u toho vůbec necítí dobře. Nedokážu si představit, jaké to je, sdělovat takovou diagnózu ve skutečnosti,“ popisuje ve filmu své bezprostřední dojmy student, jehož úkolem při nácviku komunikace bylo říct matce dvou malých dětí, že její nález na plicích může znamenat rakovinu. 

Stejně jako jeho spolužáci a spolužačky si tento medik uvědomuje, že citlivý přístup a komunikační dovednosti lékaře mohou pacientům pomoci lépe zvládnout těžké okamžiky. To povede nejen k větší psychické pohodě nemocného, ale možná také k jeho lepší adherenci k léčbě a k rozvoji partnerského vztahu lékař-pacient namísto strachu z autority, která mluví nesrozumitelným jazykem. 

Film o délce 22 minut je k vidění zdarma na YouTube (můžete si ho pustit také výše v článku). Je natočen observační metodou, kdy jako tichý pozorovatel sleduje mediky a medičky v předmětech K10 (Klinických deset dní neboli stínování lékaře), Profesní komunikace a Simulace kritických stavů. „Jsou klíčovou součástí praktické výuky na naší fakultě. Připravují budoucí lékaře na řešení konkrétních situací, medicínských i komunikačních. Moderní výuku si bez nich dnes již těžko umím představit,“ říká děkan fakulty prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.

Klinický předmět K10 se začal na fakultě vyučovat v roce 2014. Spočívá ve „stínování“ lékaře: pod vedením zkušeného sekundárního lékaře nebo asistenta, kterého po celou dobu sledují při práci, se studující účastní vizit a seminářů, jsou přítomni u odborných ambulantních vyšetření, seznamují se s chodem kliniky. Zároveň získávají hlubší pohled na obor, ve kterém by potenciálně mohli po ukončení studia působit. „Zjistil jsem, že budoucí lékaři mají hodně teoretické výuky, kdy si toho moc nevyzkouší ani neprožijí. Ale právě to prožití znamená stát se lékařem a jim to chybí. Když jsem s nimi potom absolvoval několik zážitkových typů výuky, viděl jsem, jak jsou nadšení,“ popisuje práci na dokumentu režisér Jindřich Andrš.