Místní místním
před 10 hodinami
Podpořit, ne přehlížet. O potřebě systémového řešení bezdomovectví.
Konference k tématu se koná 19. prosin...
Partneři zpravodajství
Podle zprávy České školní inspekce neumí české školy identifikovat nadané děti, a pokud ano, tak s nimi často neumí pracovat. Národní pedagogický institut ČR pomáhá v každém kraji pěti školám zavést systém podpory nadání. „Základem je umět pracovat s heterogenním kolektivem a podporovat jak nadané žáky, tak i ty na druhé straně spektra a všechny mezi tím,“ říká Zdeňka Chocholoušková, garantka podpory nadání.
Zpráva České školní inspekce nebyla úplně pozitivní. Souhlasíte s jejími závěry?
Ano. Statistiky jsou jasné. Žáků s nadáním by mělo být kolem dvaceti procent, ale mnohé školy tvrdí, že nemají ani jednoho. Určitě jich spousta vůbec nepracuje s tím, že by takové žáky mohly mít. Často slýchávám, že když máte naplněnost třídy 32, nebo dokonce 34 žáků, tak se nemůžete věnovat všem. Ale na druhou stranu jsou učitelé, kteří tuto práci zvládají. Základem je umět pracovat s heterogenním kolektivem a podporovat jak nadané žáky, tak i ty na druhé straně spektra a všechny mezi tím. A to jak individuálně, tak v rámci pestrého kolektivu, z čehož pak profitují všichni žáci. To mimo jiné znamená pracovat v hodinách s gradovanými neboli víceúrovňovými učebními úlohami, kdy si každé dítě může zvolit, jestli bude řešit základní, nebo různě pokročilou úroveň.
Často se mluví o tom, co by učitelé mohli a měli, ale učí je to někdo?
Obvykle ne. Nechci generalizovat, ale budoucí učitelé nejsou v tomto směru na pedagogických fakultách většinou dostatečně připravováni na práci, která je čeká. Často dostanou jen základní informaci při probírání inkluze. Dozví se, že existují i nadaní žáci, ale jak s nimi pracovat, už obvykle ne. Na druhé straně jsou však fakulty, které mají v odborných předmětech i práci s nadanými léta ukotvenou, případně se studenti fakult připravujících učitele účastní různých projektů na jejich podporu. Přímo se s nimi setkávají, pracují s nimi v laboratořích, připravují pro ně exkurze, poskytují jim stáže. Není to však plošná záležitost.
A není vzdělávání učitelů i váš úkol jako Národního pedagogického ústavu?
Částečně ano, náš úkol je další vzdělávání pedagogů v jejich praxi a jejich metodická podpora. V každém kraji funguje jeden krajský koordinátor podpory nadání, který pracuje na poloviční úvazek. Ten ve své oblasti také propojuje aktéry podporující nadání. Aktualizuje a rozšiřuje krajské sítě podpory nadání (https://www.talentovani.cz/system-podpory-nadani/krajske-site). Mohou se na něj obrátit rodiče, samotný žák, ale i například neziskovka a on je propojí s odborníky nebo pro ně najde vhodnou podporu. Hlavní je pro nás ale vzdělávání pedagogů, kteří by měli s nadanými pracovat tak, aby se mohl jejich potenciál optimálně rozvíjet. Přímo pregraduální příprava učitelů tedy naším úkolem není. Jako náš úkol vnímáme pomoct školám nastavit systém podpory nadání. A to děláme. Každý rok pomáháme pěti školám v každém kraji tento systém zavést. Spolupracujeme samozřejmě i s ostatními školami, které se na nás obrátí, připravujeme pro ně vzdělávací programy, poskytujeme individuální konzultace, organizujeme stáže. Snažíme se školám dodat i kuráž, aby o podpoře nadání nejen mluvily, ale skutečně s ní začaly.
To je těžké?
Musí dojít ke změně myšlení celé společnosti a změně klimatu ve škole. Často od učitelů slýchávám, že se teď spoustu let věnovali především žákům na druhé straně spektra. Podpora těch nadaných se však nemusí brát jako nějaká další povinnost nebo komplikace. Já sama jsem desítky let učila a mít ve třídě někoho, koho předmět baví a chce v něm jít do hloubky, je přece sen každého učitele. Jeho úkolem je motivovat žáky k tomu, aby se v jeho oboru chtěli vzdělávat. A nadaní žáci často dokáží právě tyto ambice naplnit. Na školách, které touto proměnou prošly, často slýchávám velmi pozitivní ohlasy. Někteří učitelé mi dokonce říkali, že je právě práce s nadanými zachránila od vyhoření a motivovala k seberozvoji. Protože je nutné přiznat, že ze začátku je to velká změna, která chce usilovnou práci. Už jen proto, že u nás stále převažuje frontální výuka.
Jak probíhá ono nastavování podpory nadání ve školách?
Začíná to tak, že si náš koordinátor dá schůzku se širším vedením školy, tedy ředitelem či ředitelkou, zástupcem, pokud škola má, tak i se školním koordinátorem podpory nadání. Přítomen je obvykle i školní psycholog či speciální pedagog. A většinou se účastní i jeden či dva nadšení učitelé. Ti všichni si sednou a povídají si, jak na tom jsou. Škola obvykle v této oblasti už nějaké dílčí věci dělá, například vysílá děti na soutěže, někdy může mít dny pro nadané nebo si vedou seznam žáků, které se soutěží účastní. Krajský koordinátor podpory nadání pak se školami pomocí nástroje, kterému říkáme osm os, provede analýzu aktuálního stavu podpory nadání.
Osm os?
Každá osa představuje v podstatě některý z atributů nadání. Můžete si to představit jako pavučinu či hvězdu. Jedna osa například představuje podporu vedení, další práci s nadanými při hodině, pedagogickou diagnostiku a další. Když si na každé této ose označíte, jak si škola stojí, hned vidíte, v čem je potřeba změna. Jestli třeba potřebuje pomoci s identifikací nadaných nebo už jsou dále a chtěli by zavést v jednotlivých skupinách oborů už například zmiňovanou práci s gradovanými úlohami. Účastníci schůzky si domluví jedno dvě témata, ve kterých by se chtěli posouvat, a stanoví si i termín, do kdy na tom budou pracovat. S koordinátorem se domluví na způsobu podpory. Po určité době se pak zase sejdou nad tím, kam se posunuli. Podpora pak pokračuje dále, ať už individuální, nebo skupinovou formou.
Stále je to však jen pět škol ročně v každém kraji. Jak dlouho bude trvat, než zvládnou pracovat s nadanými dětmi všechny školy v republice?
My doufáme, že to nebude jen na nás. Naše myšlenka je, že ze škol, kde už s těmito žáky pracují, budeme získávat mentory, kteří tak vlastně rozšíří síť našich koordinátorů. Zatím je to tedy ve fázi plánů, už proto, že se celý projekt Koncepce podpory nadání NPI ČR teprve rozjíždí. Chtěli bychom to však ukotvit i legislativně. Doufáme tak, že se školy s nastavenou podporou nadaných žáků začnou šířit lavinovitě. Kromě toho už nyní existuje řada škol, které to dělají delší dobu a dobře. A další školy budou přibývat, například díky výměnným stážím, kdy mohou učitelé vyjet do jiné školy, vidět to na vlastní oči, vyslechnout si příběh té školy a pak se některé prvky snažit implementovat v té své. Každá škola je samozřejmě trochu jiná a má jiné podmínky, ale některé aspekty se určitě přenést dají. Takže doufáme, že do roku 2030 to už nebudou jednotky škol, ale bude jich opravdu hodně.
Kolik škol už má tento proces za sebou?
Začali jsme v září roku 2022, krajů je 14, takže v každém zhruba deset škol. A pak jsou samozřejmě školy, které už s nadáním pracují dlouho.
Jaký je zájem ze strany škol? Nestíháte, nebo naopak musíte školy sami oslovovat?
V krajích, kde naši koordinátoři pracují už delší dobu, je zájem obrovský. Školy o nich vědí a hlásí se. Pak jsou ale kraje, kde se nám dlouho nedařilo stálého koordinátora udržet a byla tam větší fluktuace. Ale i to se snad už podařilo vyřešit a naše síť krajských koordinátorů podpory nadání je nyní konsolidovaná.
Proč je těžké tuto síť udržet?
Koordinátoři musejí být odborníci v daném oboru, musejí procházet školeními, vzdělávat se. Jenže honorář za tuto práci takové odbornosti úplně neodpovídá. Tak se nám stává, že je často přetáhne soukromý sektor nebo utečou do různých projektů, protože jsou to chytří lidé, kteří se v oboru orientují. A my pak musíme začínat od začátku.
V čem mi může koordinátor nadání pomoci jako rodiči?
Pokud se na nás rodiče obrátí s tím, že mají pocit, že je jejich dítě nadané, odkážeme je primárně na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo různé organizace, které se testováním nadání zabývají, jako například Mensa či Quiido. Zároveň je důležité říci, že jediné vyšetření, se kterým pak mohou operovat ve škole, je zpráva z pedagogicko-psychologické poradny. Na základě informací v této zprávě pak může škola žádat o finanční podporu pro nadaného žáka. Dokážeme také rodičům poradit různé kluby nadaných, kroužky a další aktivity. Pomoci mohou i naše webové stránky www.talentovani.cz, kde si mohou rodiče najít spoustu metodických materiálů, ale i různé akce ve svém okolí. Časem bychom je chtěli ještě vylepšit tak, aby bylo možné školy podporující nadání a další aktéry vyhledávat přímo na mapě a bylo to tak pro rodiče přehlednější.
Kde je z hlediska nadaného dítěte nejlepší se v České republice narodit?
Do dobré rodiny, která bude dítě podporovat, protože to zdaleka není obecný model. Je třeba si uvědomit i to, že máme spoustu dětí z nepodnětného prostředí, které mohou být nadané, ale jejich cesta je daleko složitější.
Vy jste mi utekla! Zkusím to tedy jinak. Kde je podpora nadaných nejsilnější? Kde je nejvíce organizací, které se jim věnují, škol, které s nimi umí pracovat? Kroužků?
Já vím, že chcete slyšet Jihomoravský kraj a Prahu, ale ono je to dáno i tím, jaké prostředky se do jednotlivých krajů alokují a pak je vše o nadšených a pracovitých lidech. Jsou kraje, kde působí inovační centra, kde je podpora nadání jedním z hlavních pilířů, a putují tam finance na podporu vědy a výzkumu, což je určitě zvýhodňuje. Nicméně bych to určitě nechtěla zobecňovat. Znám malotřídky na vesnici, kde tak krásně pracují s nadanými, že by jim mnohdy velké školy mohly závidět.
Zdeňka Chocholoušková je garantkou podpory nadání Národního pedagogického institutu ČR. Předtím byla krajskou koordinátorkou podpory nadání v Plzeňském kraji. V minulosti dlouhá léta pracovala na Fakultě pedagogické ZČU v Plzni, na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde řešila řadu projektů zaměřených na podporu nadání a péči o nadané s orientací na biologii a přírodní vědy. Učila i na Gymnáziu v Mariánských Lázních a Gymnáziu a Střední odborné škole v Rokycanech. Její specializací je didaktika biologie, environmentální výchova a botanika.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
