Osmdesát procent dětí říká rodičům pravdu, co dělá na internetu. „Mladí lidé nemají tendenci lhát o aktivitách v online prostředí. Již pět let podporujeme projekt O2 Chytrá škola, kde pomáháme dětem, rodičům a pedagogům po celém Česku, jak správně využívat technologie a být přitom v bezpečí na internetu. Průběžně se bavíme také o tom, co děti říkají rodičům. Pokud rodič projeví zájem, tak se rády pochlubí, jaké hrají hry nebo které youtubery obdivují. Rodiče by se mohli doptat detailněji, proč jejich potomky baví tahle hra nebo tento youtuber, ale rozhodně by to nemělo být formou nějakého nátlaku,“ vysvětluje Dominika Herdová z Nadace O2 a dodává, že součástí projektu O2 Chytrá škola jsou také grantové programy, kde mohou zástupci škol získat finance na organizaci edukativních programů pro rodiče, žáky a pedagogy.

Nový výzkum se zaměřil také na to, kolik času tráví děti online a co o jejich chování vědí rodiče. „Ptali jsme se dětí, jak dlouho jsou každý den na internetu a zda mají rodiče přehled o tom, jak dlouho jsou připojené. Z výsledků výzkumu, který pro nás zpracovala agentura NMS Market Research, jsme byli dost překvapení. Předpokládali jsme, že děti budou mnohem déle online, než si myslí dospělí. Rozdíl je jen třicet minut, a to zřejmě proto, že mnozí rodiče nainstalovali dětem do mobilů nebo počítačů aplikaci, která monitoruje čas na internetu. Díky tomu mají velmi dobrý přehled o tom, jak dlouho jsou připojené. Zjistili jsme, že devítileté děti tráví online tři hodiny, s přibývajícím věkem počet hodin stoupá až k šesti hodinám, což je opravdu dost,“ říká Dominika Herdová.

Velkou výzvou však zůstává, jak napříč generacemi vysvětlit, proč někoho baví videa na TikToku nebo historky youtuberů. Podle vedoucí Linky bezpečí Kateřiny Liškové, která spolupracuje s Nadací O2, je možné použít paralelu z minulosti. Před lety si mladí lidé vylepovali plakáty svých idolů na stěny svých pokojíků a dnes dospívající mají idoly v online světě. „Asi nelze předpokládat, že rodič nebo prarodič naplno pochopí, proč děti tráví hodiny sledováním videí na YouTube nebo na TikToku. Ale mohou se zajímat o to, co tam sledují, a neodsuzovat to větami typu: „Co to je za blbosti? Proč na tohle koukáš?!“ tvrdí Lišková a doporučuje dospělým webovou stránku www.bezpecnevsiti.cz, kde jsou základní informace o jednotlivých sociálních sítích, které jsou mezi mladými oblíbené. Na webu je také slovník současné mládeže, interaktivní kvízy nebo podcasty o online světě a jeho nástrahách.

Podle nového výzkumu 4 z 10 dětí přiznávají, že mají online kamaráda, kterého nikdy neviděly. Otázkou však je, co si lze představit pod pojmem „kamarád“? „Současní mladí lidé vnímají kamarádství jinak než my, kteří jsme vyrůstali bez internetu. Pod pojmem „kamarád, kterého znám“ si představí někoho, s kým si třeba rok dopisují na dálku. Mají pocit, že je to blízký člověk, aniž by třeba znali jeho pravou identitu,“ vysvětluje Dominika Herdová. Právě téma falešné identity a úskalí seznamování s cizími lidmi bylo hlavním motivem filmu V síti (rež. Vít Klusák a Barbora Chalupová). Společnost O2 je hlavním partnerem osvětové kampaně tohoto celovečerního filmu, který se promítal na školách po celém Česku.

Součástí projekcí byly také diskuze o kyberšikaně s filmaři, protagonisty filmu a odborníky na prevenci. „Nikdo nemohl tušit, že premiéra filmu bude jen pár týdnů před pandemií. Najednou musely děti ze dne na den přejít do online prostředí a čelily rizikům, které jsou právě v tomto filmu. Mnohdy je kontaktovali cizí lidé, kteří se vydávali za náctileté, a přibývalo případů nejrůznějších forem kyberšikany. Film V síti napomohl mimo jiné v tom, že si řada dětí uvědomila, že nejsou samy, kdo má problém s někým z online prostředí. Motivovalo je to k tomu, aby si řekly o pomoc právě i na naší Lince bezpečí,“ říká Kateřina Lišková a dodává, že je pro děti leckdy velmi obtížné přiznat rodičům, že někde na internetu koluje jejich intimní fotka. „Snažíme se dětem vysvětlit, proč je důležité, aby se někomu svěřily. Říkáme jim: ,Ano, udělal jsi chybu, ale byl jsi pod tlakem.’ A rodičům radíme, aby namísto kritizování raději dětem pomohli najít cestu ven z této složité situace,“ říká vedoucí Linky bezpečí.

Téma kyberšikany je hlavním motivem českého seriálu #martyisdead, který zvítězil v mezinárodní soutěži televizních pořadů Emmy. Hlavní hrdina, patnáctiletý Marty, natáčí na mobil situace, ze kterých mrazí. Co předcházelo jeho tragické smrti, se snaží zjistit Martyho otec. Postupně se dozvídá, jaký byl synův život v online světě. Podobné téma zpracovává také první hraný webseriál České televize TBH, kde diváci sledují, co předcházelo střeleckému útoku na jedné střední škole. Krátká stopáž, dynamické tempo a podrobný pohled do světa mladých napomáhá dospělým pochopit, s čím se teenageři potýkají. Dominika Herdová tvrdí, že tyto seriály jsou vhodné nejen pro rodiče, aby pochopili, co zažívají mladí na internetu, ale používají je také pedagogové na školách jako podnět k diskuzi o kyberšikaně nebo digitální stopě. Začátkem srpna bude mít premiéru nový film #annaismissing – volné pokračování seriálu o Martym. Oba snímky budou k vidění na Voyo.cz a O2 TV.

Zmíněná digitální stopa se týká nejen mladých lidí, ale také jejich rodičů, kteří mnohdy nevědomky zanechávají digitální stopu svých potomků. „Skoro každé léto se řeší tento problém: rodiče se chtějí pochlubit, že jsou s dětmi někde u rybníka. Dají jejich polonahé snímky na sociální sítě. Myslí si, že když nastaví ,pouze pro přátele’, tak jsou fotky chráněné. Jenže jim nedochází, že jakmile jsou online, pak je může kdokoliv zneužít. Nejde ,jen’ o  polonahé fotografie, ale celkově o jakoukoliv digitální stopu, kterou dospělí zveřejňují. Rodičům třeba připadá vtipné vyfotit dítě na rodinné oslavě nebo v nějaké komické situaci. Dětem i teenagerům často vadí, že je někdo prezentuje online. Zkuste se vžít do jejich pocitů – asi by vám taky nebylo zrovna příjemné, kdyby vás někdo vyfotil po večírku, když nejste zrovna v kondici. Je to o vzájemné důvěře a respektu – nejen směrem k dětem, ale také k rodičům,“ říká Kateřina Lišková.

Foto: Nadace O2