ZŠ Mohylová
před 5 hodinami
Základní škola Mohylová zve všechny zájemce o tuto školu na Den otevřených dveří, který se bude konat ve čtv...
Partneři zpravodajství
Nebydlíš – nechodíš. Tak jednoduché to je. Jakožto zodpovědný rodič jsem vybírala školu pro dceru s několikaletým předstihem. Někomu se to může zdát přitažené za vlasy, ale ono ne! Dítě mám jen jedno, záleží mi na něm, a tak zásadní věc jako to, kam bude chodit do školy, jsem odmítala ponechat náhodě. Pokusím se celou tu pekelnou anabázi popsat. Vydržte, má to dobrý konec. Průběh je ovšem neveselý, leč pravdivý – a mnoha rodičům může usnadnit rozhodnutí, kde se s dětmi usadit.
Před několika lety jsme bydleli v naší metropoli, kde je zdánlivě škol dostatek. Méně již je mezi nimi těch kvalitních. Můžeme si samozřejmě položit otázku, jak se taková kvalitní škola pozná? Vlastně relativně jednoduše: hlásí se tam enormně hodně dětí. To samozřejmě zjednodušuji, ale dá se najít i dost recenzí, poptat se na fluktuaci žáků i učitelů apod. Jenže problém je ten, že v ČR (po vzoru Finska, Francie a dalších zemí) platí tzv. spádovost. To znamená, úplně natvrdo, že kdo plánuje dítě a nechce rovnou jet režim unschooling, měl by se zamyslet, do jaké školy jeho zvažované budoucí bydliště spadá. Nebude poté, narozdíl od nás, nemile překvapen a zklamán.
Luxusní developerský projekt, kde jsme koupili byt, sliboval mimo jiné i novou školu. Na tu už ale deset let nejsou peníze, takže žádná škola se nekoná a úřad městské části určuje, kam vaše dítě po školce nastoupí. Jaký byl pak šok, když zrovna naše dcera místo oblíbené státní montessori školy, kterou jsme měli nejblíž, měla jít do jiné, s nevalnou pověstí. Chtěla jsem určené spádové škole dát šanci a několikrát jsem psala ředitelce, že bych se chtěla osobně sejít, seznámit se a prodiskutovat možnosti studia. Neodpověděla ani jednou. Do školy, které nestojím za odpověď, bych přece svoje dítě nikdy dát nemohla! Samozřejmě ředitel kvalitní školy odpověděl ihned, laskavě a na úrovni. Bohužel mi potvrdil, že bez spádové adresy se ani nemusím namáhat s přihláškou.
Šla jsem opravdu do hloubky, strávila tím dva roky života, byla jsem v kontaktu s místními politiky i s radním pro školství… Bohužel, neviděla jsem žádnou snahu, žádný posun, žádný vývoj. Nikomu nepřišlo divné, že pár set metrů vedle sebe fungují dva odlišné světy – vyhlášená přátelská škola s obrovským převisem zájemců a škola, ze které se utíká. Nikdo nechtěl nic měnit. Proč si zřizovatel drží ve školách neschopné ředitele? Proč je všem všechno jedno? Nechápu to doteď.
Jenže co teď? Stovky, nebojím se napsat i tisíce rodičů ročně to ve velkých městech vyřeší onou „spádovou turistikou“, to jest přehlášením trvalé adresy do té správné ulice. Ano, český člověk si poradí se vším, zřejmě i se svědomím. Mimochodem v některých státech USA může jít člověk za podvod s adresou i do vězení… Ale zpět do ČR. Když se najde (a věřte, že se najde) dostatek lidí, už ani tento podvůdek nestačí. A to už ani nezmiňuji… Anebo ano, řekněme si to na rovinu, že si ze zápisové turistiky někteří lidé, bydlící na těch správných adresách, udělali byznys.
Co se děje potom? Losovačka. Věřím, že ne ta karlovarská, ale i tak, je to šílené. Spoléhat na los, který ze 160 přihlášených dětí určí oněch 25 vyvolených, to bylo nad moje nervy. Třeba bychom měli štěstí. Třeba taky ne, a co potom? Rozhodli jsme se odejít z Prahy na maloměsto. Zjistili jsme s hrůzou, že i zde si lidé přehlašují adresy! Ale to už jsme byli chytřejší a vybírali jsme bydlení dle adresy.
Dcera nenastoupila do nějaké vyhlášené školy se speciálním programem, ale máme štěstí na skvělou a vstřícnou paní učitelku. Pomáhá nám i při našich několikaměsíčních odjezdech do zahraničí za manželem, který působí na jiném kontinentě v jedné vědecké instituci. Stálo nás to investici do nemovitosti, a navíc i odvahu opustit Prahu. Jsem na nás ale hrdá, že jsme šli poctivou cestou, která se vždy vyplácí.
Vím, že naše cesta není použitelná pro každého. Nemůžeme všichni prodat nemovitost, opustit vazby, které jsme si v sousedství vybudovali, a odstěhovat se za dobrou školou. Pro nás to bylo nakonec skvělé rozhodnutí. Nejlepší by ale bylo, kdybychom se mohli spolehnout na to, že každá škola je dobrá, každá nabízí dětem a rodinám kvalitní vzdělání a vztahy. Přeji všem štěstí a držím palce, že se to třeba jednou povede!
Martina Kubánková vystudovala Univerzitu Karlovu v Praze. Většinu profesního života pracuje v personalistice a marketingu.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
