Místní místním
před 8 hodinami
Podpořit, ne přehlížet. O potřebě systémového řešení bezdomovectví.
Konference k tématu se koná 19. prosin...
Partneři zpravodajství
První skutečný letní tábor bez mámy a táty v dosahu je velká věc. Je to jeden z těch milníků, které se do dětské duše propíšou velmi hluboko. A aby se ideálně propsaly kladně, hodí se vědět, jak zacházet s nervozitou, jež před odjezdem může z mnoha důvodů narůstat nejen u samotných táborníků, ale i na straně rodičů…
Když jsem svou dceru posílala na první 14denní skautský tábor, bylo jí sedm, cestovala na něj vlakem 180 km a dodnes nevím, pro kterou z nás to byla větší výzva. Zato si pamatuju, kolik obav jsem v sobě měla. „Co bude dělat, když se jí bude stýskat? Co když nebude strachy celé dva týdny spát? Co když jí nebude chutnat? Co když bude celou dobu pršet?“ To jediné, co jsem tehdy mohla udělat, bylo zajít za její vedoucí a o všem mluvit. „To bych doporučila každému rodiči, který před odjezdem dítěte nejen na první, ale třeba i jen nový typ tábora má pochybnosti. Dejte si schůzku s těmi, kteří se o vaše dítě budou starat, nebo jim zavolejte a ptejte se na všechno, co potřebujete, abyste byli klidní,“ říká Petra Hamerníková, vedoucí skautského oddílu 5. oceán Hovorčovice a táborová vedoucí v jedné osobě.
Vědět znamená zklidnit sebe i dítě
Více v klidu budete vy i dítě v případě, kdy jede na tábor například s oddílem tenisu, kam chodí celý rok. Ale především když jej čeká nový kolektiv, neznámí vedoucí i nové místo, ptejte se i na zdánlivé banality. Na organizaci dne, na množství odpočinku během něj i počet jídel od snídaně po večeři (protože děti zažijí obrovský výdej energie a bez svačin to není dobrý nápad). Chtějte vědět, kolik dětí připadne na jednoho dospělého, jestli se dělí na holky a kluky, jak je to s plány kolem hygieny, ale zajímejte se i o detaily zátěžových situacích, jakými jsou například táborové výzvy, táborové hry nebo stezky odvahy. „Ptejte se, kdo tam pro dítě bude v případě emoční nouze, zda bude mít možnost se s vámi v krizi spojit a podobně. Vědět to bývá uklidňující pro rodiče i samotné děti. Více podrobností ocení zvlášť takové, které jedou poprvé nebo jsou na rodiče víc vázané,“ podotýká Petra Hamerníková.
Volte dobře slova a dejte jim pochopení
Jestliže vidíte nervozitu, nebo dokonce strach jenom na straně dítěte, zatímco vy jste v klidu, a dokonce se těšíte na rodičovské volno, přemýšlejte hlavně o tom, jak o blížícím se odjezdu mluvíte. Prohlášení o tom, jak se budete mít skvěle, až děti odjedou, mohou zraňovat, i když je použijete v nadsázce. „Je velmi důležité také nebagatelizovat strach dítěte. Neshazovat jej prohlášením „vždyť už jsi velká/ý“. V tu chvíli nejenže takové věty nevyřeší strach dítěte, ale také v něm vyvolají pocit studu, že si s ním neumí poradit. A pokud pak už obavy nedá najevo, nezvítězili jste nad nimi, dítě je po podobném zlehčování s velkou pravděpodobností jen schovalo,“ vysvětluje psycholožka Bára Downes s tím, že pokud máte dítěti pomoct se strachem, pak tím, že jej uznáte. Používejte věty jako: „Já ti rozumím, chápu tě, je to nová situace.“ A přidávejte osobní zkušenosti: „Také jsem se tehdy bál/a, ale víš co? Nakonec to stálo za to, protože…“
Vyprávějte o vlastních „berličkách“
„Ani nezkoušejte předstírat, že vy jste jako malí strach neměli. Místo toho dětem nabídněte řešení, která vám třeba tehdy kdysi nebo i později v náročné situaci pomohla. Vyprávějte, že jste měli strach ještě v okamžiku nástupu do vlaku či autobusu, ale jakmile jste byli na místě, strach z vás opadl, hned jste s dětmi utíkali do lesa, hrát si…,“ doporučuje psycholožka. Vlastní příklady a doporučení pak fungují lépe než přímé pokyny „až se bude dít A, udělej B a bude to“. Místo jedné přesné cesty potřebují spíš inspiraci, aby si hledaly z problému či strachu svou vlastní, která bude adekvátní jejich konkrétním okolnostem. „A můžete s nimi mluvit i o tom, co jim samotným pomohlo už v předchozích stresových situacích: vstupu do školy, odjezdu na školní výlet, školu v přírodě a podobně. I když jsou malé, nějaké vlastní mechanismy už určitě mají a funguje jim připomínat, že si je opravdu samy hledat umí. Pomozte jim analýzou situace, která byla třeba něčím podobná: „Pamatuješ, jak jsi na tom novém kroužku děti nejdřív chvíli pozoroval/a a až pak se přidal/a? Tady to můžeš udělat podobně…“ vysvětluje Bára Downes s tím, že tak děti snáze zbavíte pocitu bezmoci, který je nejdrtivější, a ústí v největší potenciální traumata.
Neslibujte modré z nebe, udržujte děti v realitě
Vedle zlehčování strachů nefunguje ani přehnaně optimistické vykreslování toho, co děti na táboře čeká. Nemůžete slibovat, že to bude nejhezčí část dětství, když nevíte, jak tam dítěti bude, koho potká, co zažije. „Neslibujte ani to, že se bude pořád smát a bude to o nekonečném veselí. Ale když se dítě například zeptá, proč musí na ten tábor odjet, znovu mluvte o vlastních zkušenostech, o tom, co vás tam bavilo: „Pro mě bylo dobré, že jsme byli hodně v lese, že jsem se naučil rozdělávat oheň…“ Nebo připomínejte, co bavilo na táboře vloni jeho spolužáky: „Pamatuješ, jak ti vyprávěli o tom koupání v rybníce a třešních, které cestou trhali?“ A dodávejte něco jako: „No, a mně přijde fajn dát ti možnost zažít také něco podobného. Třeba se ti tam bude líbit něco úplně jiného, ale myslím, že to za to stojí…“ dává další konkrétní příklady Bára Downes, kterou mohou vaše děti znát z Rádia Junior.
Znovu ukotvěte i sebe samé
Jestliže pro samotné váhání svého dítěte budete pár dní před odjezdem na vážkách znovu i vy sami, připomínejte si také ty opravdu důležité důvody jeho cesty na tábor. Vyslat jej znamená totiž umožnit mu obrovsky lidsky vyrůst. „Bez ohledu na zaměření tábora projde novou socializací, novými způsoby komunikace. Bude se učit řešit situace, jaké by v běžném životě možná nepotkalo, ale dají mu nové dovednosti právě do každodenního života. Bude se učit obstát samo za sebe i spolupracovat. Poradit si v okamžicích, kdy něco nejde, učit se přijímat výhru i prohru, uvědomovat si rozličnost lidských povah i toho, co při komunikaci nebo spolupráci jednotlivé typy dětí i dospělých potřebují, co potřebuje ono samo,“ vyjmenovává jen základní benefity táborového pobytu Petra Hamerníková. A pokud jste s odjezdem vlastně zadobře, zbývá co nejlépe ustát asi jen okamžik loučení.
Děti vždycky budou reagovat na vás
Ve chvíli, kdy čekáte společně na autobus, vlak nebo je sami vyložíte na místě tábora z auta, se totiž sesype úplně nová várka emocí. Na každého. Může to být radost s nedočkavostí na straně dětí i vaší, ale také to může být znovu strach, úzkosti nebo obavy. A tehdy je třeba zvlášť dobře zvládnout rodičovskou roli a zachovat dospělácký klid. „Ono sice asi bude logické, že i vy budete mít sklony k nervozitě, ale musíte si uvědomit, že pak se dítě nemá skrze koho zklidnit. Protože děti se zklidňují zásadně skrze nervovou soustavu rodiče. My lidé to tak máme: máme tzv. zrcadlové neurony, které reagují na nervovou soustavu toho druhého. A hlavně blízkého. Reflektujeme energii kolem sebe, tak to prostě zařídila příroda. Ti nejcitlivější vždycky nejdřív cítili nebezpečí a z nich jej vnímali ostatní v tlupě. A dítě to má stejně. Čte si situaci skrze vás. Takže se při odjezdu – ale vlastně i celém procesu finálních příprav na tábor – snažte především o svůj vlastní klid. Pomalu se nadechněte, vydechněte, laďte se na pozitivní představy s táborem spojené, a dítě si to samé skrze vás nasaje pak už prakticky samo,“ uzavírá s úsměvem psycholožka Bára Downes.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
