Praha.eu - Magistrát hlavního města Praha
před 6 hodinami
Do pražského Kongresového centra se opět po roce vrací největší veletrh středních škol v Česku. Od 21. do 23....
Partneři zpravodajství
Přinášíme novinky z oblasti vzdělávání od EDUIN. Celý archiv a odběr si můžete nastavit na této stránce https://www.eduin.cz/category/beduin/
Týden ve vzdělávání stručně
Nejmenší obce mají i 15 lidí. Sloučením podobných malých vesnic se zlepší dostupnost služeb, říká Prokop.
V rámci seriálu Život k nezaplacení Českého rozhlasu se sociolog a zakladatel výzkumné agentury PAQ Research Daniel Prokop rozpovídal o malých obcích. Ty mají podle něj demokratický deficit a vůči krajům i soukromým firmám jsou ve velmi špatné pozici. „Primární cíl slučování není v tom ušetřit – dá se ušetřit 5 až 10 miliard – ale zlepšit dostupnost služeb,“ argumentuje v pořadu Prokop. V rozhovoru mimo jiné popisuje, že více než polovina obcí má pod 500 obyvatel a jak se někteří starostové brání jejich slučování.
Jaká by měla být hranice pro slučování škol? Kraje se nedohodnou. Padají čísla jako 200 či 153 dětí na školu.
Limitům žáků pro slučování škol se věnuje článek Seznam Zpráv. V současné době se počítá s hranicí 200 žáků s výjimkou obcí, kde je jen jedna škola či jde o školy pro jazykové menšiny. Třeba Plzeňský kraj ale navrhuje minimum snížit na 153 dětí na školu. Ministerstvo školství proto k tomuto tématu čeká ještě politickou diskuzi, potvrdil náměstek ministra Jiří Nantl. „Jelikož jde o tvrdou regulaci, tak očekávám, že se v Poslanecké sněmovně povede debata o hranici nebo o periodě, kdy se posuzuje splnění hranice,“ řekl na konferenci organizace EDUin pro zřizovatele náměstek ministra školství Jiří Nantl . Doba, ve které se bude posuzovat splnění limitu, má být podle návrhu resortu tříletá. Různé možnosti hranice navrhuje právě Plzeňský kraj. „Možnou variantou by bylo nastavení minimálního počtu dětí u mateřské školy jinak než žáků u základní školy, kde lze uvažovat v případě MŠ o minimálním počtu 50 dětí a u ZŠ nastavit minimální počet 153 žáků. Limit 200 dětí/žáků je extrémní, když doposud stát nenastavil spodní hranici,“ uvedli zástupci kraje. Už připomínkové řízení k plánovanému opatření bylo ostré. Svazy obcí i některé kraje se postavily proti plánované novele.
Povinný cizí jazyk od první třídy může být dobrý nápad, říká angličtinář Bronislav Svoboda.
Ministerstvo školství přišlo s nápadem, aby se děti začaly povinně učit cizí jazyk už od prvního ročníku. Jako možnou cestu to vidí učitel, popularizátor angličtiny a youtuber Bronislav Sobotka alias Broňa, podle kterého výuka od útlého věku výrazně zvyšuje šance, že si děti cizí jazyk skutečně osvojí. „Čím jsou děti mladší, tím je pro ně cizí jazyk přirozenější, lépe ho do sebe nasakují. I proto na to už reaguje i spousta mateřských škol, které děti učí anglicky třeba za pomocí her. Pak je pro ně úplně přirozené pokračovat dál, v první třídě. Bohužel se teď často stává, že po přechodu na základní školu se děti jazyk vůbec neučí,“ přibližuje pro Deník Sobotka. V současné době je jazyk povinný na základních školách až od třetí třídy. Někteří odborníci připomínají, že je potřeba zaměřit se na to, jak cizí jazyky učit. „Dlouhodobě upozorňujeme na potřebu, aby se výuka cizích jazyků proměnila po stránce metod i celkového přístupu k jazykům,“ uvedla česká zástupkyně ve správní radě Evropského střediska pro moderní jazyky Eva Tučková. Objevují se ale také názory, že brzká výuka cizího jazyka může děti zbytečně zatížit.
Školy podle toho, jaká bude poptávka u zaměstnavatelů. Školství musí odrážet potřeby pracovního trhu, říká náměstek hejtmana Binder.
Oblast školství povede v Olomouckém kraji po volbách nově zvolený náměstek hejtmana Svatopluk Binder. V rozhovoru pro portál iDNES popisuje, jak chce v příštích čtyřech letech pokračovat v podpoře polytechnického a přírodovědného vzdělávání. Současně má v plánu modernizovat vybavení škol, chce se věnovat talentované mládeži i speciálním školám. Kromě škol, které už v kraji jsou, chce v budoucnu nabídku doplnit o střední školy jiných zřizovatelů. „Konkrétně dvě školy církevní, tři zřizované obcí a osmnáct škol soukromých,” nastínil Binder v rozhovoru.
V souvislostech
Jak moc systém rozpočtového určení daní ovlivňuje financování škol? Výrazně, ukazuje analýza. Zřizovatelům se může například vyplatit brát do školy i děti mimo spád
V Česku funguje systém rozpočtového určení daní, takzvaný RUD, který je výrazným zdrojem příjmů pro všechny obce v republice. Peníze pak obec využívá na svůj chod a platí z nich, co potřebuje. Mimo jiné také školu. Od jejich provozování může obce konkrétní příděl finančních prostředků odrazovat či je k němu naopak motivovat. Analýza „Tajemný RUD: Mechanismy a motivace“, kterou napsali Daniel a Jiří Münichovi, se zabývá tím, jakým způsobem RUD ovlivňuje financování obcemi spravovaných mateřských a základních škol.
Nejprve trocha čísel. Systém RUD tvoří asi 14 procent celkového státního rozpočtu Česka a v roce 2023 z něj šlo obcím přibližně 303 miliard korun. RUD je tedy základním stavebním kamenem pro hospodaření obcí, ze kterého pokrývají své výdaje. Finance nejsou účelově vázané a obce tak mohou samy rozhodnout, na co peníze použijí. A to včetně možnosti financovat školství.
Kolik peněz jaká obec ze systému RUD dostane, se určuje podle zákonem daných parametrů. Mezi klíčové faktory patří počet obyvatel, katastrální rozloha, počet zaměstnanců v obci a počet dětí navštěvujících obecní školy. Ani počet žáků ve škole ale obcím nenařizuje, že musí peníze směřovat na vzdělávání.
Jaké plynou výhody a nevýhody provozování školy z pohledu peněz
Systém RUD poskytuje obcím na každého žáka v mateřské nebo základní škole zhruba 20 tisíc korun ročně. Například třída, do které chodí 25 dětí, ročně přináší do obecního rozpočtu 500 tisíc korun navíc. Čistě řečí čísel díky tomu mohou obce získat významný dodatečný příjem. Jenže matematika není tak jednoduchá a každé pro má své proti. Roční náklady na jednoho žáka jsou totiž výrazné: u dítěte v mateřské škole se podle analýzy pohybují kolem 100 tisíc ročně, u dětí na základní škole je to ještě o 30 tisíc více. Pokud do rovnice zařadíme ještě výdaje na provoz škol, kdy obce hradí zhruba 10–20 procent a zbývající část financuje stát, vyjde nám, že obce ročně často přispívají na jednoho žáka mezi 10 až 26 tisíci korunami.
Jak tedy může být provozování školy pro obec ekonomicky výhodné? Rozdíl mezi černými a červenými čísly v konečném součtu závisí na konkrétních podmínkách obce. Ve většině případů se podle anylýzy dá provozování škol finančně zvládnout a někdy je dokonce výhodné. Jde hlavně o případy, kdy má škola dostatečný počet žáků, a tím se snižují náklady na jednotlivce. V praxi to znamená, že obce, které aktivně navyšují kapacitu škol, mohou dosahovat výše zmíněných černých čísel, zatímco pro obce s malým počtem dětí může být provoz školy finančně náročný.
„Samozřejmě ale závisí na nákladnosti školního provozu a na míře, jak se na tom chce obec podílet. To také znamená, že řadě obcí, jejichž školy přijímají děti z jiných obcí, se toto může vyplácet nebo přinejmenším na tom finančně neztrácí,” popisuje autor analýzy Daniel Münich.
Velký počet malých obcí a tříštění kapacit. Pomoci by mohlo sdílení
Česko má oproti jiným evropským zemím jedno velké specifikum, kterým je extrémně vysoký počet malých obcí. Tato roztříštěnost s sebou přináší výhody i nevýhody. Obce, které nemají ani 8000 obyvatel, tvoří přes 97 procent všech obcí v Česku a žije v nich téměř polovina obyvatel. Tyto malé obce zároveň provozují více než 60 procent všech obecních mateřských a základních škol. Nicméně téměř polovina malých obcí nemá vlastní mateřskou školu a 61 procent nemá základní školu. Kvůli tomu pak musí děti do škol dojíždět.
V menších obcích často existuje nesoulad mezi počtem dětí a školními kapacitami. Analýza ukazuje, že přibližně 14 procent dětí ve věku tři až pět let nemá v místě bydliště obcí provozovanou mateřskou školu a 24 procent dětí je na tom stejně se základní školou. Problém se prohlubuje hlavně v obcích s méně než 100 dětmi v mateřských školách a 300 žáky v základních školách. To pak vede k vyšší závislosti na okolních obcích. Podpora školství v těchto místech by se tak dala efektivněji řešit vzájemnou spoluprací, případně sdílením školních kapacit.
Jak zřizovatelé zjistí, že provoz školy není ztrátový? Kromě vyúčtování v rámci rozpočtu jim může pomoci i nová aplikace. „K analýze jsme připravili společně s autory webovou aplikaci, která ukazuje, jestli konkrétní obec na svoji školu doplácí z dalších výnosů než z RUD, nebo zda se provozování školy obci finančně vyplácí,” říká programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký.
Překážky politické a překážky investiční
Obce nemají povinnost školy zřizovat, ale pro jejich rozvoj jsou mateřské i základní školy klíčové. Léta se v médiích dočítáme, jak nestačí kapacity v okolí velkých měst, rodiče jsou chybějícími mateřinkami a základními školami limitováni v možnostech práce a v regionu upadá vzdělanost. Obce a města často omezují ve zřízení školy peníze. Založení nové školy či navýšení její kapacity vyžaduje velkou jednorázovou finanční investici a k tomu je pak nutné připočítat i vysoké provozní náklady. Takové projekty je proto zpravidla možné financovat jen zvenčí – dotacemi od státu či krajů.
Koordinace mezi menšími obcemi by proto podle analýzy mohla zlepšit dostupnost škol a snížit finanční zatížení jednotlivých obcí. Fixní náklady spojené s provozem školy může významně snížit například spojování školních agend či sdílení prostor. Další překážkou ale často bývá politická garnitura na jednotlivých radnicích. Právě politická jednání totiž leckdy komplikují podobné projekty, přestože by podle analýzy sdílení školských kapacit mezi menšími obcemi mohlo vést k dlouhodobým úsporám a lepší dostupnosti škol.
Perspektivy a možnosti zlepšení
Vzhledem k tomu, že systém rozpočtového určení daní je základním pilířem financování obcí a jejich škol, měl by se pružněji přizpůsobovat lokálním potřebám i demografickým změnám v regionu. Adekvátní podpora školství v malých obcích a jejich vzájemná spolupráce by mohla podle analýzy být cestou k efektivnějšímu financování i lepší dostupnosti školních zařízení pro děti v Česku bez ohledu na to, kde žijí. Současně by koordinovanější přístup mohl omezit extrémní rozdíly v dostupnosti školních zařízení a posílit rovnoměrný rozvoj školství napříč celou republikou.
Celou analýzu si můžete přečíst TADY.
