Patří umění do veřejného prostoru a jaký by měl být jeho úkol?

Umění do veřejného prostoru patří a já to mám rád. Je to jisté vytržení lidí, kteří nic neočekávají nebo nechodí do galerie. Takový zvláštní moment, kdy kolem toho díla můžou lidé několikrát projít a až pak se jednou zarazí a začnou přemýšlet, proč to tam visí, co to vlastně je.  Myslím, že se vždycky najde někdo, kdo si toho všimne a to je dobře.

Jaká byla vaše umělecká motivace tvořit díla, která se dostanou do veřejného prostoru?

Já to dělám dlouhodobě. Hned po škole jsem hodně hltal média a nové zprávy. Byl jsem hodně politický, vyjadřoval jsem se ve veřejném prostoru k tématům, ke kterým jsem posbíral konkrétní informace a měl jsem důvod se vyjádřit. 

Proč jste měl tu potřebu?

Protože jsem to já. Jsem tak založený. Je to nějaký vnitřní tlak, kdy se rozhodnete, že uděláte aktivistickou věc. Například jsem přetřel logo Národní galerie, které po 10 letech dost vyšisovalo. Byla to kritika tehdejšího vedení v čele s Milanem Knížákem. Podle vzorníku jsem si zjistil přesnou barvu, pak jsem to rekonstruoval a navracel původní barevnost. Nebo jsem postavil schody k pražskému židovskému hřbitovu, protože si myslím, že se nemají vybírat peníze za to, že jde člověk na hřbitov. I když jde o tak exponované místo. V současnosti se tomu už tolik nevěnuji, ale nebráním se tomu. Když mě bude něco hodně dráždit, tak něco vytvořím. Líbí se mi ta svoboda, že to můžu udělat přesně tak, jak já chci. 

Dílo Daniel, které bude vystavené v rámci HateFree Art, je z roku 2014. Můžete popsat, jak vznikalo? 

Jak už jsem zmiňoval, před lety jsem se krmil neustále novými a novými informacemi a zprávami a zaregistroval jsem postupnou narůstající radikalizaci a otevřenost lidí k extrémním řešením. Tehdy byly na vzestupu v celé Evropě nacionalistické politické strany. V té době jsem byl na stáži v Kanadě a tam jsem se oklikou dostal k tématu nacismu a zaniklých nacistických staveb a postupně i k Hitlerovu Orlímu hnízdu. Já jsem si tehdy myslel, že už neexistuje a byl jsem v šoku nejen z toho, že vůbec existuje, ale že je to super komerční prostor, který naplňuje původní Hitlerovy ideje. Denně tam jezdí tisíce lidí. Hitler tu stavbu dostal k 50. narozeninám a je v tom cítit fascinace nadčasovostí, kterou jsme tomu dnes vlastně vtiskli. Já si nemyslím, že je v pořádku, že tam jezdí speciální autobusová linka, která vozí lidi na parkoviště, ze kterého vstoupíte do hory, jdete tunelem ke zlatému výtahu, který vás vytáhne do jeho chaty a tam si můžete dát buřta. Mně to přijde nepřípustné a k tomu jsem se chtěl vyjádřit a udělal jsem na základě toho výstavu. 

A tak jste se dostal i k dílu Daniel?

Postupně ano. Ten nápad vychází z jeho neoficiálního webu, kde byla vyfocená silueta vyholené hlavy, která byla oblečená v takovém koženém dlouhém kabátu a měla na hlavě sluchátka. Tak jsem ty linky pospojoval a vznikla z toho jen busta. Při mé instalaci v roce 2014 ještě hrála píseň Bílá liga od kapely Orlík.

Bavili jsme se o roce 2014. Myslíte, že je téma pořád aktuální?

Myslím, že určitě. Daniel Landa funguje velmi zdatně na takové hranici, která je vlastně nenapadnutelná. Já si myslím, že ten podtext je tam nějak vždycky znát. Já ho tam cítím. 

Plakáty budou vystavené po celé republice, hlavně v menších městech. Chtěl byste, aby něco konkrétního sdělily lidem? 

Já bych si přál, aby lidi dokázali vždycky nějak rozlišit, co je reálné. Aby rozklíčovali, co se doopravdy sděluje ve zprávách nebo ve veřejných vyjádřeních. To je strašně důležité, aby lidé vnímali tyhle jemné nuance. A je pak jejich rozhodnutí, koho mají volit a k jaké skupině se přidat. Ale tahle citlivost je podle mě strašně důležitá.  

Říkal jste, že už nemáte tak intenzivní vnitřní puzení k tomu, tvořit umění, které je politické. Je to dobrá zpráva pro současnou situaci v Česku?

No tak já jsem přesvědčený, že to zase přijde. Čekají nás parlamentní volby. A sám jsem si před pár měsíci řekl, že bude potřeba se začít zase víc angažovat a udělat co nejvíc proto, abychom se nestali součástí východní Evropy. Ta se začíná stavět na stranu, na které já nestojím, a myslím si, že bychom tam ani jako Česká republika stát neměli. 

Posunula se podle vás česká společnost za 12 let působení HateFree Culture směrem k toleranci?

K toleranci? Já si myslím, že všeobecně je situace lepší. Je důležité, že se aktivismus decentralizuje do menších měst, kde je potřeba dělat osvětu a pracovat na tom, aby se věci pohnuly k lepšímu.