HateFree Art: Nesnášenlivost pramení z frustrace. To je něco, co dovedu pochopit, říká Martin Kocourek

Profilovka
20. 05. 2024

Martin Kocourek je český sochař, jeden z výrazných talentů své generace. Ve své tvorbě uchopuje křehká témata, která zpracovává velmi surovými materiály. Pro své skulptury a instalace využívá například kovy, beton, ocel nebo dřevo. Typický je pro jeho díla kontrast mezi materiálem, jemnou poetikou a hloubkou sdělení. V rámci výstavy HateFree Art představuje svou sérii vlajek z pletiva a ostnatých drátů.

V rámci HateFree Art budou vystavené vaše Vlajky. Jak a kdy vznikaly?

Vlajky jsou z doby, kdy jsem žil v New Yorku, a jsou pro mě velmi důležité. Vždycky pracuju na věcech, které prožívám, zobrazuju myšlenky nebo situace, kterými procházím. Vlajky popisují stav, ve které jsem byl právě ve Spojených státech, kde jsem měl partnerku Američanku, a neustále jsme naráželi na nemožnost žít spolu v klidu. Neustále jsme řešili vízovou povinnost, když jsem byl já v Americe nebo ona v Česku. Měl jsem pocit, že státy chrání obyvatele, formují je a vymezují historicky, ale zároveň je izolují od lidí z jiných států. Tak proto jsem začal dělat vlajky. Chtěl jsem zaznamenat ten pocit, který jsem měl.

 

Souvisela s tím nějak i volba materiálu, ze kterého ty vlajky jsou?

Já pracuju se svými díly surovým způsobem, můj výtvarný jazyk je velmi hrubý a to je podvědomý i vědomý záměr. Mám rád jeho jednoduchost. Takže jsem vzal kus plotu, ustřihl jsem ho a přidělal na železnou tyč. Je to taková brutální stylizace, to mám rád. Jedna vlajka je z pletiva, druhá americká je z ostnatýho drátu, to je symbol té určité hranice, která rozděluje lidi. Spojené státy mají velmi přísnou migrační politiku. I když jsem byl talentovaný člověk v produktivním věku, tak mi to moji existenci tam znepříjemňovalo. A myslím, že to má velký přesah do současnosti. Významy těch vlajek se dnes vrací v nových souvislostech. 

Vlajky vznikaly v roce 2008. Jak by tedy dnes měly na lidi působit? 

Podle mě, když se umělci podaří pojmenovat nějaké téma nebo něco prožije a pak to v díle reflektuje, tak je ta věc věčná. Jako když se díváte do odrazu v zrcadle, pořád to funguje. Dnes ve Vlajkách mohou lidé vidět téma ukrajinských uprchlíků v Česku nebo konflikt mezi Palestinou a Izraelem. 

Přejete si, aby mělo vaše dílo ve veřejném prostoru nějaký konkrétní dopad?

Možná máme velká očekávání a lidé si toho ani nevšimnou. Nebo na to budou koukat a nic je nenapadne. Rád bych, aby to něco změnilo, ale já už moc nevěřím na to, že uměním změním svět. Možná můžu svým uměním změnit maximálně svůj svět, ale to jsem taky ještě nedokázal. Je ale pravda, že umění je jako baterie, dáš do toho svoji energii a ta z toho pak září jako jadernej reaktor. Je důležité, aby generace po nás viděly taky něco jiného než to, že jsme zničili planetu. Uvidí, že jsme vytvořili něco, co nás přesahovalo a co bude přesahovat i je. A to je ta spojnice, která mě zajímá a o co se snažím. Člověk se pohybuje v určitém prostoru. Když je ten prostor kultivovaný, bude kultivovaný i ten člověk. A když se například dělník podívá na ten plakát s mojí vlajkou, tak to hned nepochopí, ale třeba za 14 dní, až půjde do práce, tak to uvidí znova a něco ho napadne.

Co pro vás znamená HateFree?

HateFree znamená neposuzovat, odkud kdo pochází, důležité je, jestli si s ním mám co říct, jestli ho mám rád. Předsudky pak vznikají z toho, když nemá člověk kontakt s realitou toho druhého. Já se ani nedivím, že mají lidi předsudky a bojí se něčeho, s čím se nikdy nesetkali. Myslím, že nenávist vzniká v prostředí, které je chudé. Já znám ten pocit, když nemá člověk prostředky a bojuje sám za sebe, tak je těžké pomáhat ostatním nebo jim přát něco dobrého. Když k tomu přidáme tu neznalost jiného prostředí nebo kultury, tak vzniká strach. Neodsuzuju lidí, kteří někoho nesnáší nebo nenávidí. Myslím, že je to spíš nedostatek informací, zkušeností, peněz a lásky. 

A jak je to podle vás v Česku?

Já si myslím, že se situace zhoršila. Nežiju v Praze, ale v Kolíně. Tam mám pocit, že jsou lidé víc nenávistní, nezajímá je umění, ale peníze a konzum. Je to podle mě i tím, že se společnost nemá dobře, a tak jsou lidi naštvaní. 

Nemělo by umění právě takové nastavení společnosti měnit nebo ovlivňovat?

Umění tohle měnit může jen tam, kde se lidi mají lépe. Tam, kde se mají špatně, živoří i umění. To je totiž to poslední, co lidé chtějí. Musí se najíst a zaplatit nájem. U nás sice máme talentované, řekl bych excelentní umělce, kteří čerpají z hluboké umělecké historie a taky z kvality místních škol, ale měli by dostat větší šanci. Pokud umělec nemá uplatnění,  tak je to mrhání jeho zdrojem a to je škoda. Pak se může stát zapšklým, tak to funguje s lidmi obecně.



Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.

Nejčtenější
1
Post image
2
Post image
3
Post image