Ve vaší současné tvorbě příliš nepracujete se symboly. Při jaké příležitosti Cross Check vznikl?
Zhruba deset, patnáct let zpátky jsem velmi často pracoval se symbolikou, ať už popkulturní nebo politickou. V mých starších nástěnných věcech se často objevoval nějaký politický symbol nebo apel. Přitom se ale nejedná o angažované umění, je to jakýsi komentář.
Konkrétně Cross Check byla reakce na současné politické dění na východě Evropy i ve světě. Ty ruce jsou ve tvaru hákového kříže a jsou v křeči, která má symbolizovat hrabivost.
Máte potřebu ve své tvorbě reagovat na politické nebo společenské dění?
Míval jsem ji dřív, když jsem byl mladší. V poslední době mi připadá, že je obraz s takovým komentářem moc ukecaný. Teď se snažím spíš své pocity nevyjadřovat tak na přímo. Nejsou v obrazu tak rychle dekódovatelné.
Promítla se do vaší tvorby válka na Ukrajině?
Ano, samozřejmě. Covid i válka na Ukrajině. Ale není to přímá reakce, spíš je z mých obrazů cítit úzkost z těch věcí. Nedělal jsem takový ten klasický protiválečný plakát nebo nějaký apel, to v obrazech nemám.
Dokáže divák z vašich obrazů rozklíčovat tyto vaše jemné politické náznaky?
Nevím, to nechávám na divákovi. Do větších politických apelů se nepouštím, protože v angažovaném umění pak nemůžu najít hranici mezi společenskou angažovaností a výtvarným uměním. Já se pohybuju na dvou samostatných rovinách. Jedna je výtvarné umění. A když přijde čas se angažovat, tak to dělám jako Pavel Forman – občan. To znamená příspěvky na charitu, veřejné sbírky na nákup zbraní pro Ukrajinu a podobně.
Takže je v pořádku, když je umění jen krásné na pohled? Nemusí k divákovi promlouvat hlubší výzvou?
Záleží, o jakém umění se bavíme. Jestli mluvíme o happeningu, o performanci, o videu nebo o tradiční závěsné malbě. Ta podle mého názoru může obsahovat více rovin. Estetická rovina je tam asi vyžadována… i když na druhou stranu je spousta zajímavých závěsných obrazů, které jsou záměrně dělány tak, aby tam estetická rovina nebyla. Kdyby tam musela být, posouváme hranici svobodné tvorby o nějakých 30 let zpět. Pakliže umělec má potřebu se politicky vyjádřit, ať se vyjádří. Pakliže nemá a chce se vyjádřit jen ke krajině nebo portrétu, má k tomu úplně stejnou svobodu.
Na výstavě HateFree Art vaše díla uvidí lidé, kteří se cítí na okraji společnosti, nemají pocit ekonomické jistoty a budoucnosti pro sebe a svoji rodinu. Co byl jim mělo vaše dílo Cross Check sdělit?
Pocházím z Bruntálu, což je celkem okrajová část republiky. Pracuji v Ostravě, kousek od polských hranic. Velmi často jsem v kontaktu s lidmi z prostředí, o kterém mluvíte. Mnoho z nich se se mnou baví i o mých obrazech.
Ale nejsem si jistý, jestli chci lidem přímo sdělit nějakou svoji myšlenku. Spíš chci divákovi poskytnout podnět, vizuální impuls a ten ať ho zavede tam, kam sám divák uzná za vhodné. Možná mu to něco připomene, bude mu to připadat vtipné nebo třeba urážlivé. Hodně lidí asi pochopí zprávu, že fašismus a hrabivost jsou všudypřítomné, ať si nalháváme, co chceme.
Jak vidíte současnou českou společnost? Vnímáte posun v míře naší tolerance či naopak nesnášenlivosti?
Jsem mírný optimista. Samozřejmě je česká společnost rozpolcená, jsou tady negativní vlny, ale za posledních 30 let se nějaký posun udělal. Nicméně myslím, že zlatý věk probíhal v 90. letech. To byla zlatá éra a dnes se společnost začíná opět zapouzdřovat. Je tady velká spousta lidí, kteří mluví o toleranci, a přitom se chovají naprosto netolerantně. Já osobně jsem v některých věcech tolerantní a v některých velmi netolerantní.
V čem jste netolerantní?
V otázkách morálky, dobrých mravů. Určitě nejsem tolerantní k rasové nesnášenlivosti, ke krádežím, ubližování slabšímu atd.
Co naopak tolerujete?
Toleruji humor. Když se bavíte o nějakých palčivých problémech – třeba rasové nesnášenlivosti – zafunguje velmi dobře, když zapojíte inteligentní humor. Vedle ateliéru mám hospodu a když tam sedím u jednoho stolu s Romem, Polákem, Slovákem, Čechem a třeba i Pražákem, mám rád, když se začínají vyprávět vtipy. Ovšem nesmí být urážlivé. Musí to být dobrý humor, který si dělají Poláci z Čechů, Češi z Romů, Romové z gádžů atd. Občas vznikají dobré situace a já tohle mám rád. Je to dobrý společenský ventil.
Zmínil jste, že zlatý věk byl v 90. letech. Ale devadesátky u nás probíhaly ve stylu hodně divokého Východu. Jak to tedy myslíte?
Byla to zlatá éra, co se svobody týče, společenského entuziasmu, nasazení. Vznikaly nové projekty, nakladatelství, kluby, televize, umění. Společnost se otevřela. Možná to souvisí i s věkem, protože jsem byl teenager, hrál jsem v kapele, psal básně, začal jsem jezdit na koncerty, vydávat publikace, číst knížky. Byl to takový divoký Východ, ale když vezmete třeba ekonomickou stránku, zas tak hrozné to nebylo.
Plakáty s vaším dílem jsou v rámci HateFree Art vylepeny na plakátovacích plochách, kde na ně prší, kdokoli může jejich obsah upravit nebo je strhnout. Patří podle vás umění na výlepové plochy? Nebo budete raději viset v galerii?
Myslím, že umění na výlepové plochy patří. Vždyť ho tam vídáme každý den, ať už se jedná o typografii nebo grafický design. Trošku mě mrzí, že neuvidím všechny plochy s mými plakáty, protože by mě zajímalo, jak na ně budou lidé reagovat. Když dojde ze strany kolemjdoucích k nějaké úpravě, zajímalo by mě, jak to dopadne.
Na čem pracujete teď?
Před dvěma týdny mi začala velká výstava v Centru současného umění DOX v Praze. S přípravami jsem se celkem nadřel, takže teď si dávám dva týdny volno. Jinak se podílím na společných výstavách v Pardubicích a v Polsku, do toho učím na univerzitě, chtěl bych se teď více věnovat studentům. A trošku si užít jaro s dcerou.
