Zde (anti)reklama od přednášejícího: Na ilustračním obrázku je digitálně vyrobená holka s lyžařskými brýlemi a sluchátky z osmdesátých let. Ale svítícími, což znamená, že holka je z budoucnosti. Anebo v budoucnosti. Plakát jsem nedělal já, ale organizátoři. Nevím, jestli má vyjadřovat strach nebo příslib. Nicméně se můžeme stručně zamyslet nad jeho symbolikou.

 

Dívka vypadá jako odstřižená reality, ale dnešní puberťáci nejsou vůbec odstřižení od naší skutečnosti. Jen ji využívají k obrazu svému, což je přirozené a normální.

 

Existuje hodně dospělých, co si myslí, že jednou budeme žít ve virtuální realitě, ale je to blbost a nikdy nic takového nepřijde. Podobné brýle sice existují, ale jsou jen nesmyslnou hračkou sestrojenou bandičkou zmatených chlapíků. Ani oni sami nevědí, k čemu by taková věc mohla být. Pokud vám někdy někdo bude vysvětlovat, že virtuální realita je budoucností, nesnažte se mu nic vysvětlit a jen kývejte, udělá mu to radost a třeba ho to vtáhne zpátky do života.

 

Světlo je namodralé a ozařuje dívčiny vlasy. Avšak jen napravo, vlevo nikoli. Což by mohlo poukazovat, že jde o světlo mající stejné vlastnosti jako sluneční svit, co taky stíny vrhá jen jedním směrem. Až na to, že tady se nevrhají stíny, ale právě zář. To poukazuje na fakt, že ve skutečnosti není snadné říct, zda-li není elektronické světlo spíše tmou než světlem.

 

Proto je společnost řízená digitálně stále nezřízenější a proto informace elektronických médií převážně o ničem nevypovídají a nic neodhalují. Většina soudobých informací nevysvětluje, nýbrž zatemňuje.

 

Dívka je nicméně mladá a plná života. Soudě podle jejích kadeří a nezahalené části obličeje. Stejně jako dnešní dospívající. (Tedy alespoň teoreticky, prakticky jich skoro polovina trpí úzkostmi, depresemi a odehrává se nárůst sebepoškozování a brzy se začne mluvit o epidemii samoty.) Ale řekněme, že její rty (může to být umělou barvou rtěnky), ale řekněme, že její rty ochutnávají svěžest okolní atmosféry.

 

Jde o nebe prosycené světlem, zářivými a teplými slunečními paprsky a také namodralými a studenými odlesky stroje, co se přisál na její hlavu. Neuděla si to sama, stalo se jí to, narodila se do doby, kdy dospělí kolem takto smýšlí a konají a považují to za normální.

 

V jejím srdci nacházejícím se mimo rám obrazu - srdce je vždy mimo rám současného vnímání - se obě světla spojují a zaplétají. Přidává se k nim vůle k životu, nadšení s každého dne s kamarády, radost ze stávání se dospělým člověkem. I vůle, nadšení a radost jsou druhy světla. Až si dívka brýle sundá, bude tato směs světel zářit z jejích očí. Když jí dospělí dovolí si ty brýle sundat...

 

Přijďte si v pondělí povídat o srdcích, co hledají jak zářit v přezářeném světě.

 

Dlouhý reklamy dneska nikdo nečte, ale stálo to za to, co?