Iniciativa Hlas proti násilí vznikla na základě spolupráce organizací, které se dlouhodobě zabývají lidskými právy, násilím na ženách a domácím násilím. Od roku 2019 jsou jejími hlavními cíli ratifikace Istanbulské úmluvy, podpora obětí a osvěta v oblasti násilí na ženách a domácího násilí. „Apelujeme na přijetí Úmluvy proti násilí a zvyšujeme povědomí o tom, co nám její ratifikace přinese. Podle našich průzkumů pouze 14 % lidí ví, čeho se Istanbulská úmluva týká. Zároveň ale víme, že z těch, kteří vědí, o čem je, je 90 % pro její přijetí. Osvětu o Úmluvě ale i o násilí proto považujeme za stěžejní,” vysvětluje koordinátorka iniciativy Diana Gregorová.

V květnu pořádala koalice Hlas proti násilí společně s 20 organizacemi, které pracují s oběťmi násilí nebo se věnují osvětě, shromáždění na podporu Úmluvy proti násilí. Mezi její aktivity patří i panelové diskuze a odborné semináře, které se aktuálně zaměřují zejména na Poslaneckou sněmovnu a Senát, kde se o ratifikaci bude jednat. „Cílem je, aby po 7 letech byla Úmluva konečně přijata, a ČR se tak symbolicky i prakticky postavila na stranu obětí. I nadále se chceme propojovat s organizacemi, které pomáhají obětem násilí a mohou nejlépe popsat systémové nedostatky, které vidí. Chceme proměňovat aktuální nedostatečný stav v oblasti násilí a domácího násilí a podpořit oběti i odborníky, kteří v této nelehké oblasti pracují. V neposlední řadě chceme dát hlas těm, kteří násilí zažili, ať už jsou to děti, muži, ženy, nebo zranitelné skupiny lidí jako senioři, migranti, neslyšící a podobně,” dodává Gregorová.

Ukončit devět let trvající násilný vztah se Klára rozhodla poté, co manžel surově zaútočil na sedmiletého syna. „V průběhu vztahu jsem policii nikdy po napadení nevolala. Styděla jsem se a myslela si, že by to agresi manžela ještě zhoršilo. Celý proces stěhování se od něj ale přerušovaly příslušné orgány, které mě dokonce nutily vrátit se k němu do společné domácnosti. Na závěr nám děti nechaly ve střídavé péči. Ve výsledku to celé trvalo dva a půl roku, přičemž neustále docházelo k psychickému nátlaku, pronásledování a v několika případech při předávání dětí i k fyzickým útokům. Bohužel děti nesou dlouhodobé psychické následky a útoky pořád přetrvávají,” svěřuje se Klára. Nedostatečná pomoc pro oběti a nesrovnalosti v zákonech zasáhly i Anežku a její děti. V násilném vztahu žila 13 let. „Když se partner dozvěděl, že ho opouštím, tak na mě zaútočil. Přestože jsem měla v náruči dceru, strhl mě za vlasy k zemi a kopnul do zátylku. Brzy po útoku se začaly ozývat zdravotní komplikace, nějaký čas mě dokonce udržovali v umělém spánku. Vyšetření ukázala, že atakem došlo k poškození bazilární mozkové tepny a mozku s vážným trvalým následkem spočívajícím v ochrnutí horních končetin, ataxii dolních končetin a inkontinenci. Teď mám invalidní vozík a vážnou vadu řeči,” přibližuje. Bývalý partner byl odsouzen k 22 měsícům odnětí svobody. Bolestné Anežce nikdy neuhradil. Místo toho si našel novou partnerku a podařilo se mu i získat do péče děti.

Ročně vyhledá lékařskou pomoc kvůli domácímu násilí tisíce obětí a zdravotní systém na řešení vydá 4,8 miliardy korun. Od soudu přitom každý druhý odsouzený za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí odchází s podmíněným trestem. „Prevence násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů jsou základem Úmluvy. Obrací se ale i na celou společnost, která nesmí být k násilí lhostejná. Násilí na ženách má své nejhlubší kořeny v nerovnosti mezi pohlavími a přežívá díky kultuře popírání a omlouvání násilí. Proto úmluva apeluje na změnu těchto postojů a účinnou prevenci,” uvádí iniciativa Hlas proti násilí. „Úmluva obsahuje výčet forem násilí, které by měly být jednotlivými státy klasifikovány jako trestný čin. Definice těchto trestných činů, stejně jako znění trestního zákona včetně výše trestů, je však na uvážení každého státu. Cílem je, aby bylo možné v trestněprávní rovině postihnout kromě domácího násilí či znásilnění i další formy násilí na ženách jako mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování neboli stalking, vynucený potrat a vynucená sterilizace. Úmluva vyzývá veškeré relevantní státní orgány a služby, aby se zapojily do řešení problémů násilí koordinovaně a spolupracovaly.”

Svým hlasem můžete ratifikaci podpořit i vy. Na webových stránkách projektu Hlas proti násilí si vyberte z pohlednic, které uvádějí důvody pro přijetí Úmluvy, tu, která vám je blízká, odešlete ji na e-mail poslancům a poslankyním a požádejte je, ať dělají reálné kroky k ochraně žen před násilím. „Jde o symbolické vyjádření podpory Úmluvě. Chceme politické reprezentaci i mediím ukázat, že jsou tu i lidé, kteří Úmluvu podporují. V minulosti se Úmluva nedostala na vládu právě proto, že poměrně malá část společnosti hlasitě vystupovala proti jejímu přijetí. Tito lidé šíří strach. Často jsou nejvíce slyšet, protože šíří šokující informace, které ale nejsou pravdivé. Chceme ukázat, že je tu i jiná skupina lidí, možná méně viditelná, která je ale ochotna postavit se za Úmluvu. Chceme podpořit politickou reprezentaci, aby se nelekla výkřiků ultrakonzervativních skupin a přijala nástroj, který pomáhá obětem násilí,” uzavírá Diana Gregorová.

Pokud potřebujete pomoci, obraťte se na některou z pomáhajících organizací, které vám zdarma poskytnou poradenství.
Acorus: nonstop linka 283 892 772
Bílý kruh bezpečí: nonstop linka 116 006
proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí: linka 608 222 277 (pondělí až pátek od 9 do 15 hod.)
Rosa – centrum pro ženy: linka 602 246 102 / 739 709 764 (ve všední dny od 9 do 18 hod.)
Pokud jste v bezprostředním ohrožení života, volejte Policii ČR na čísle 112.